Syn.: Dracocephalum moldavicum var. foetidum (Bunge) Palib.
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Z Mongolska, kde jde o nejrozšířenější taxon rodu rostoucí téměř po celém území s výjimkou jihogobijských ajmagů, vybíhá areál druhu na sever do dahurské, tuvské a altajské Sibiře.
Ekologie: Roste na kamenitých horských stepích a suchých skalnatých svazích na písčitých i jílovitých půdách, ve štěrkových náplavech a vysýchajících korytech potoků, ve stržích a často také v ruderálech, z pahorkatin vystupuje k 2500 m nadmořské výšky do hor. Therofyt. Kvete v červnu a v červenci.
Popis: Jednoletá, nevábně páchnoucí bylina do 25 cm vysoká, s lodyhami od báze větvenými, čtyřhrannými, kratičce pýřitými, vstřícnolistými, purpurově naběhlými. Listy mají tupě vejčité, obvykle do 2 cm dlouhé, oboustranně hedvábitě pýřité a vespod žláznatě tečkované čepele s vroubkovanými okraji; řapíky spodních listů dorůstají délky čepelí, výše se zkracují. Pětičetné, srostloplátečné, dvoupyské květy jsou na krátkých stopkách v horní části lodyhy seřazeny v šestikvětých přeslenech, vespod oddálených a výše zhuštěných, prokládaných páry listotvarých, k vrcholu postupně zmenšovaných, purpurově probarvovaných listenů s mělkými osinkatými zuby. Asi centimetr dlouhé kalichy mají horní pysk do třetiny rozčísnutý ve tři zuby, spodní hluboce rozdělený ve dva kopinaté laloky, všechny jsou osinkatě protažené. Bledě šeříkové koruny zhruba polovinou délky kalich přečnívají, vně jsou roztroušeně pýřité, vevnitř lysé, trubky se v horní části náhle vydouvají a rozdělují ve dva pysky, z nichž horní je jen slabě vykrojený a spodní třílaločný s prostředním lalokem zvětšeným, temně skvrnitým a v jícnu pýřitým. Čtyři nevýrazně dvoumužné tyčinky nepřečnívají z koruny. Plodem je tvrdka.
Záměny: Včelník smrdutý je blízce příbuzný eurosibiřskému, rovněž jednoletému včelníku moldavskému (Dracocephalum moldavica), byl s ním na sklonku předminulého století také ztotožňován. Ten však je celkově robustnější, s většími listy i květy, jeho silice voní spíše po meduňce a nikoli nepříjemně; dříve byl tento taxon i u nás ve venkovských zahrádkách pěstován jako léčivka a medonosná rostlina a na několika jihomoravských lokalitách pomíjivě zplaňoval.
Využití: Nať je bohatá silicemi s baktericidními a fungicidními účinky, tinktury a prášek z ní se v mongolské lidové medicíně užívají při stomatitidách a tvorbě aftů, také při léčení kurdějí a břišní vodnatelnosti.
Fotografováno dne 13. 6. 2023 (Mongolsko, Ulaanbaatar, Čingeltej Düüren, 1660 a 1740 m).