Představte si, že by existovala bylina usvědčující zločince! Žádné výmluvy lotrů, žádné akrobacie vypečených obhájců! Jen pár kapek odvaru z bylinky a vše by bylo naprosto jasné, učiněné sérum pravdy. Přesně o takové rostlince psal kdysi i moudrý Plinius.
Bylina Achaemenis je prý původu indického (nascentem Taradastilis Indiae). Má barvu jantaru a scházejí jí listy. Přidává se do vína obviněným, kteří jsou pak mučeni vidinami tak silně, že se rádi přiznají ke všem svým zločinům. Jiné jméno této rostliny je také hippophobas, vyhýbají se jí totiž klisny a kobyly.
Na první pohled by se mohlo zdát, že určení této rostliny je jednoduché. „Honzíka“ – tedy Achimenes z čeledi Gesneriaceae (s pěkným českým Preslovým jménem bouluně) – zná skoro každý, tato rostlinka je součástí květeny nejednoho panelákového bytu. Jenže… Tento rod pochází z Ameriky, byl tedy popsán v Synopsis Plantarum Christiaanem Hendrikem Persoonem až v roce 1806. Starověk jej tedy dozajista neznal.
Tak jinak, musíme se více při hledání snažit! Pliniův popis byliny je samozřejmě až příliš stručný. Určitě pozoruhodná je však poznámka o nelibosti, jakou k této bylině chovají koně. Který smysl asi naše ušlechtilé čtyřnohé přátele před touto rostlinou varuje? Jednoznačně vylučuji sluch a hmat – sluch sice mají koně velmi dobrý, ale rostliny jsou spíše mlčenlivé. No a k hmatovému kontaktu v tomto případě zřejmě vůbec nedojde. Zbývá tedy zrak, čich a chuť. O zrakovém vjemu nemůžeme vůbec hovořit, vždyť sami nevíme, jak vlastně rostlina vypadá, takže to ani při nejlepší snaze neposoudíme. Jiné je to s čichem, o něm můžeme spekulovat trochu volněji. Čich je u koní vynikající, ucítí i nepatrnou vůni na metry daleko, je pro ně velmi důležitým smyslem i při výběru potravy. Takže ona bylina by snad mohla koně odpuzovat svou vůní. Je také známo, že koně odmítají hořkou nebo kyselou potravu. Je proto možné, že Achaemenis zrovna sladce chutnat nebude.
Takže si vše zopakujme! Jedná se zřejmě o bylinu z jihu Asie, její stonky jsou holé, neolistěné (listy mohou být ale třeba také jen drobné, záhy opadavé), květy jsou barvy medově žluté, budou patrně také výrazně vonné (mohou i zapáchat) a budou snad i chuti hořké nebo kyselé. Výrazně aromatická by mohla být samozřejmě celá rostlina. A určitě má halucinogenní účinky, je to jistě rostlina toxická.
Tohle je už mnohem lepší – skoro ji už před sebou vidím! Že by to byl nějaký sukulent? Ale jak se jmenuje, stále nevím. Vzhledem k tomu, že se jedná o rostlinu velmi užitečnou, nechtěl bych, aby tento článek opět skončil pro rubriku Herba mythologica příznačným nezdarem při finálním určení druhu. A tak ji pojďte hledat se mnou! Rozpoznali jste, co je Achaemenis? Tušíte, která bylinka by mohla potírat zločin? Podělte se tedy se mnou o její dnešní jméno!