Syn.: Liliago vulgaris C. Presl, Phalangites liliago (L.) Bubani, Phalangium liliago (L.) Schreb.
Česká jména: bělozařka liliová (Presl 1819), kohátka jednoduchá, bílá záře, pavoučnice, běložárka, kohátka (Presl 1846), běložarka liliová (Opiz 1852), plotnice liliová (Sloboda 1852), bělozářka lilijovitá (Čelakovský 1879, Polívka 1912), bělozářka liliovitá (Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: kohátka jednotná (Reuss 1853), beložiarka ľaliovitá (Novacký 1936), jagavka ľaliovitá (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asparagaceae – chřestovité
Rozšíření: Bělozářka liliovitá je rozšířena v Evropě, Malé Asii a v severní Africe. U nás se vyskytuje roztroušeně pouze v západních, severozápadních a středních Čechách. Ojedinělý výskyt ve východních Čechách je pokládán za druhotný.
Ekologie: Roste na výslunných stráních, kamenitých a suchých, vyhýbá se vápnitým půdám. Kvete od května do června.
Popis: Vytrvalá bylina s krátkým oddenkem a masitými kořeny, 30–70 cm vysoká. Listy jsou čárkovité, 10–50 cm dlouhé a 0,2–0,7 cm široké, složené víceméně v přízemní růžici. Lodyha je přímá, jednoduchá, květy jsou bílé, 3–4 cm široké, složené nejčastěji v jednoduchém hroznovitém květenství, všechny okvětní lístky zhruba stejně široké, někdy vnitřní nepatrně širší; čnělka je kratší než okvětí. Plodem je vejcovitá tobolka.
Ohrožení a ochrana: Bělozářka liliovitá patří k ohroženým druhům naší květeny (C3), ve stejné kategorii chráněna i zákonem (§3). Zákon ji chrání i v Německu a Maďarsku.
Fotografovali Lubomír Rak, dne 9. 6. 2004; Ladislav Hoskovec, dne 27. 5. 2007 (Česko, Praha-Hlubočepy).