Syn.: Bellidioides vulgaris Vaill., Chrysanthemum lanceolatum Pers., nom. illeg., Chrysanthemum leucanthemum L., Leucanthemum lanceolatum DC., Leucanthemum praecox (Horvatić) Villard, Chrysanthemum leucanthemum subsp. lanceolatum (DC.) E. Mayer, Leucanthemum vulgare subsp. incisum Arcang., Leucanthemum vulgare subsp. praecox Horvatić
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Roste téměř v celé jižní a střední Evropě, od Portugalska a Britských ostrovů po Řecko, na sever nejdále v Německu, Polsku a pobaltských státech. Na východě zřejmě končí před Uralem. Výskyt v Arménii je nejistý. Pravděpodobně nepůvodní je na některých středomořských ostrovech a v severní části Ruska, k tomuto druhu se vztahují i některé mimoevropské údaje – např. ze Severní a Jižní Ameriky a snad i odjinud. V areálu bylo rozlišeno více poddruhů.
V Česku a na Slovensku se vyskytuje hlavně v teplých nížinách a pahorkatinách, do vyšších poloh je většinou jen zavlékán.
Ekologie: Roste na loukách, pastvinách, ale i na skalkách v říčních údolích. Upřednostňuje vlhké až mírně vysychavé půdy. Kvete od května do října.
Popis: Dvouletá až krátkověce vytrvalá (čtyřletá), 30–80 cm vysoká bylina s dlouze plazivým oddenkem. Lodyha je vystoupavá až přímá, většinou nevětvená, po celé délce olistěná, téměř lysá nebo i hustě chlupatá. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, až 12 cm dlouhé, s obvejčitou, eliptickou až okrouhlou čepelí, která je na okraji nepravidelně vroubkovaná. Lodyžní listy jsou střídavé, přisedlé, čárkovitě kopinaté až obkopinaté, 3–5 cm dlouhé a 0,5–1,5 cm široké, nepravidelně pilovité, před bází většinou nápadně zúžené a na bázi s výraznými úzce kopinatými až čárkovitými, zveličenými úkrojky, které tvoří objímavá ouška. Úbory vyrůstají většinou jednotlivě na konci lodyhy, mají 3–5 cm v průměru. Ligula je 1,5–2 cm dlouhá, bílá, trubkovité květy jsou pětizubé, žluté. Plodem je nažka, plody z jazykovitých květů většinou postrádají blanitý lem.
Záměny: Tento diploidní druh je velmi často zaměňován s tetraploidní kopretinou Leucanthemum ircutianum; odlišuje se především tvarem oddenku, na nadzemních částech je nejvýznamnější rozdíl v tvaru středních lodyžních listů, které má L. vulgare většinou před bází nápadně, až řapíkovitě zúžené a na bázi opatřené zveličenými zuby (oušky). Naproti tomu L. ircutianum má střední lodyžní listy většinou obdélníkovité, před bází nezúžené a bez výrazných oušek. Dále existuje soubor mikroskopických znaků na průduchách, pylových zrnech a nažkách, které korelují se stupněm ploidie. Rostliny jsou proměnlivé a často je potřeba k přesnému určení posoudit vzhled více exemplářů.
Poznámka: Jedná se o rostlinu všeobecně velmi dobře známou, dříve se využívala i v lidové medicíně a magii. Pod tímto jménem se kopretina objevuje i v kultuře, ale většina kultivarů je odvozena od jiných druhů, než od L. vulgare.
Fotografováno dne 20. 5. 2014 (Česko, NP Podyjí, louka pod Šóbesem).