Česká jména: jesen (Černý 1517, Hájek 1562, Zalužanský 1592, Veleslavín 1598), jasan ztepilý (Kubát 2002)
Čeleď: Oleaceae Hoffmanns. et Link – olivovníkovité
Rozšíření: Téměř celá Evropa, kromě nejzazšího severu a severovýchodu. Na sever zasahuje do teplé části Skandinávie, roste i v jižním Finsku. Z oblasti Karelské šíje pokračuje jeho areál přes evropskou část Ruska k jižnímu Uralu. Přes stepní oblasti na jihu postupuje k Černému moři a vyskytuje se také v kavkazské a maloasijské oblasti. V prostoru Středozemního moře probíhá nejjižnější hranice rozšíření středem Pyrenejského a Apeninského poloostrova a jižní polovinou Balkánského poloostrova. V západní Evropě obsazuje celou Francii a Britské ostrovy, s výjimkou Skotska. Byl zavlečen i do Severní Ameriky a Argentiny.
V Česku se vyskytuje roztroušeně od nížin do horských poloh celého území, nejhojněji v planárním a kolinním stupni lužních lesů a v suťových lesích kolinního až montánního stupně.
Ekologie: Jasan ztepilý zahrnuje tři ekotypy: lužní, horský a vápencový, všechny jsou v ČR zastoupeny.
Lužní je rozšířen v nížinách podél toků velkých řek, ve společenstvích s dubem letním, olší lepkavou, jilmem habrolistým, jilmem vazem, javorem babykou apod. (tzv. tvrdé luhy).
Horský zejména v pásmech bučin, všude tam, kde jsou příznivé vlhkostní a půdní poměry, tj. v okolí potoků, na suťových prameništních stráních, ve společenstvích suťových lesů s bukem, javorem klenem, lípou a jilmem horským.
Vápencový ekotyp provází rozšíření dubu zimního, vyskytuje se v pahorkatinách, pouze na výživných podkladech, zejména vápencích, nejčastěji s bukem a jeřábem břekem, také však v lesostepních společenstvech s dubem šípákem a jinými teplomilnými dřevinami.
Jasan ztepilý je v dospělosti světlomilná dřevina, v mládí zástin vyžaduje. Zjara se velmi pozdě olisťuje, a proto hrozí po náhlém osvětlení kmenů nebezpečí korní spály. Nároky na vláhu se u jednotlivých ekotypů různí, lužní a horský vyžadují dostatek vláhy po celý rok, vápencový je nedostatku vody a vysychavým podkladům přizpůsoben.
Roste na rozličných geologických podkladech, avšak podmínkou je jejich dostatečná živnost. Přirozený výskyt jasanu ztepilého bývá indikátorem nejlepších půd. Dává přednost půdám obohaceným dusíkem, nesnáší zasolené půdy a neroste na zrašeliněných podkladech. Zetlívající listí dobře obohacuje svrchní vrstvu půdy.
Je citlivý na klimatické výkyvy, škodí mu silné mrazy, dobře snáší trvale vanoucí vítr. Nehodí se moc do průmyslového prostředí.
Popis: Mnohomanželný strom velkých rozměrů s rovným kmenem a štíhlou vejčitou korunou. Dosahuje výšek 20–40 m a průměru kmene 1–1,5 m. V pralesích byly zaznamenány kmeny o průměru 2 m a objemu až 20 m³. Kořenový systém je většinou panohový, kůlový kořen je slabě vyvinutý. Jasan často prokořeňuje svrchní vrstvy půdy a znemožňuje tak nálet jiných dřevin. Borka dlouho hladká, šedá, později mělce podélně rozbrázděná. Letorosty lysé, šedavé, olivově zelené, vzácně nažloutlé, s malými podlouhlými lenticelami, v místě pupenů smáčklé. Pupeny černé nebo vzácně tmavohnědé, postranní kolovité, vstřícné až šikmovstřícné, kryté 2 šupinami, koncový větší, krytý 4 šupinami. Listy lichozpeřené, 3–7jařmé, lístky podlouhlé až podlouhle vejčité, 3–10 cm dlouhé, 1,5–4 cm široké, téměř přisedlé, pilovité, ve střední části se 3–5 zuby na 1 cm, špičky zubů nejsou zahnuté. Na podzim se listí nebarví, opadává zelené. Květy v latách z postranních pupenů, bezobalné, oboupohlavné květy se 2 tyčinkami a pestíkem, samčí květy se 2–3 tyčinkami a zakrnělým pestíkem, samičí s pestíkem a 2 patyčinkami. Nažky 2–5,5 cm dlouhé, na bázi zaokrouhlené, semenné pouzdro většinou kratší než polovina nažky. Kvete v dubnu. Soliterní stromy plodí od 20 roku, v porostu od 30–40 let. U různých jedinců převažují jednou pestíkové, podruhé prašníkové květy, stává se, že některé stromy vůbec neplodí, jiné jsou pak bohatě plodné.
Využití: Dřevo je velmi kvalitní (kvalita se dle stanovišť různí, nejlepší je samozřejmě lužní ekotyp), pevné, pružné, houževnaté, slouží k výrobě nábytku, dýh, parket, hudebních nástrojů, dříve k výrobě sportovního nářadí (např. populární lyže „jasánky“), také v letectví. Velmi ceněno je dřevo s vlnitými letokruhy a očkové dřevo.
V minulosti kůra jasanu poskytovala tříslo a jiné produkty používané v lidovém lékařství (náhražka chininu), také z listů a semen se extrahovaly cenné suroviny; většina těchto produktů se v medicíně využívá dodnes.
Pro svou vynikající výmladnost sloužil jasan ztepilý v minulosti i jako oklestová dřevina, mladé větvičky – oklest – se používaly jako zimní krmivo pro dobytek, často byl vysazován u selských stavení jako ochrana před šířením požárů.
Uplatnění našel také v okrasném zahradnictví (řada kultivarů lišících se habitem, tvarem listů, barvou letorostů apod.) a krajinářství.
Fotografovala Gabriela Leugnerová, dne 17. 9. 2006 (Německo, Zittau, městský park); Ladislav Hoskovec, ve dnech 19. 10. 2018 (Česko, Nymburk) a 7. 9. 2022 (Vraždovy Lhotice).