Syn.: Agrimonia procera Wallr.
Česká jména: řepík vonný (Kubát 2002)
Slovenská jména: repík voňavý (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Rozšíření: Areál se táhne od Pyrenejského poloostrova a Britských ostrovů po Ukrajinu a Balkán, zasahuje i na sever maloasijské části Turecka. Pěstuje se v Severní Americe.
V Česku především v jihozápadních a jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině, původní zřejmě i na jižní Moravě v okolí Hodonína. Druhotný výskyt (úniky z kultury) byl hlášen téměř z celého území. Na Slovensku se vyskytuje na Záhorské nížině.
Ekologie: Stanovištěm jsou lesní lemy, louky a pastviny, na hlubších hlinitých až písčitých půdách, spíše ve vlhčích a poněkud chladnějších oblastech.
Popis: Vytrvalá bylina s přímou, 50–200 cm vysokou, rovnoměrně olistěnou lodyhou, která nese pouze kratší žláznaté a dlouhé nežláznaté chlupy. Listy jsou střídavé, přetrhovaně lichozpeřené, na obou stranách často se stejným odstínem zelené; lístky jsou úzce eliptické, ostře a hluboce pilovité; palisty jsou polosrdčité. Květenství je dlouhý hrozen tvořený až 70 květy; květní stopky jsou 2–3(–4) mm dlouhé, přímo odstálé, po odkvětu nicí; češule je mělce brázditá, žláznatá a s háčkovitými osténci; kališní cípy jsou 2,5–2,7 mm dlouhé; korunní lístky jsou podlouhlé, 3,5–6 mm dlouhé, sytě žluté, na vrcholu mělce vykrojené; tyčinek je 5–20; gyneceum tvoří 2 plodolisty uzavřené v češuli. Plodem je obráceně kuželovitá nažka asi 6,5 mm dlouhá, vnější osténce jsou často nazpět skloněné.
Záměny: Velmi podobný běžnějšímu řepíku lékařskému (Agrimonia eupatoria), od nějž se spolehlivě liší absencí kratších, zakřivených nežláznatých krycích chlupů na lodyze.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu ČR je zařazen k ohroženým druhům (C3).
Fotografovala Alena Vydrová, dne 20. 7. 2013 (Česko, Čechy, vojenský újezd Boletice, u zaniklé obce Hvozd).