Syn.: Alnus harinoki Siebold, Alnus maritima var. arguta Regel, Alnus maritima var. japonica (Thunb.) Regel, Alnus reginosa Nakai, Betula japonica Thunb.
Čeleď: Betulaceae S. F. Gray – břízovité
Rozšíření: Pochází z východní Asie, kde roste v Japonsku (včetně Hokkaida a souostroví Rjúkjú), Koreji, ruském Přímořském kraji, v Číně v provinciích An-chuej, Che-pej, Che-nan, Ťiang-su, Ťi-lin, Liao-ning, Šan-tung a na Tchaj-wanu. Druhotně se rozšířila i v dalších zemích, na Filipínách v horách v nadmořských výškách 1000–2400 m. Místy se pěstuje i v Evropě a Severní Americe.
Ekologie: Provází vlhčí místa v temperátních až subtropických lesích, zejména podél vodních toků. Ve vlhčích teplejších oblastech může být stálezelená. Dává přednost těžším půdám, je tolerantní k nedostatku přístupných živin. Dobře snáší seřezávání.
Popis: Obvykle opadavý jednodomý strom, 3–10(–20) m vysoký; borka je tmavošedá až šedohnědá, rýhovaná; letorosty jsou hnědé, lysé nebo v mládí žlutavě pýřité nebo žláznaté; pupeny jsou stopkaté, s 2 lysými, rýhovanými šupinami. Listy jsou střídavé; řapík je 1–3 cm dlouhý, řídce žláznatý nebo pýřitý; čepel je obvejčitá až obkopinatá, 4–14 cm dlouhá a 2,5–4 cm široká, na líci lysá, na rubu někdy řídce chlupatá nebo s pryskyřičnými žlázkami, zejména v paždí žilek, na bázi klínovitá, na okraji oddáleně drobně pilovitá, na vrcholu špičatá, zašpičatělá nebo hrotitá. Samčí květy tvoří válcovité jehnědy, jsou uspořádané v trojicích v paždí listenu a 4 listenců; kalich je 4laločný; koruna chybí, tyčinky jsou 4. Samičí květy tvoří hrozen 2–5 elipsoidních, asi 2 cm dlouhých šištic na stopkách asi 1 cm dlouhých; zdřevnatělé listeny jsou 3–5 mm dlouhé, na bázi klínovité a na vrcholu zaokrouhlené, s 5 mělkými laloky; květy vyrůstají po 2 v paždí listenů; kalich je nepatrný; koruna chybí; semeník je spodní, dvoupouzdrý, 2 čnělky jsou volné. Plodem jsou stlačeně obvejcovité, 2–3 mm dlouhé nažky s papírovitými křídly.
Využití: Rychle rostoucí strom, pěstovaný jednak jako meliorační a stabilizační dřevina na vlhkých stanovištích náchylných k erozi, ale i jako zdroj palivového a užitkového dříví.
Poznámka: Mezi olše (Alnus) se nyní řadí 40 druhů (POWO 2020), které jsou rozšířeny v zóně boreálního a mírného klimatu, v subtropech a tropech rostou převážně v horách. Těžiště druhové diverzity je na severní polokouli, a to jak v Evropě, tak ve východní Asii i v Severní Americe; jediný druh (Alnus acuminata) zasahuje v jihoamerických Andách i na polokouli jižní.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 21. a 23. 2. 2020 (Filipíny, Luzon, Hungduan a Banaue).