Syn.: Syndesmon thalictroides (L.) Hoffmanns., Thalictrum thalictroides (L.) A. J. Eames et B. Boivin.
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Rozšíření: USA a Kanada (vyjma severských oblastí, Skalistých hor a západního pobřeží), často na březích lesních potůčků.
Ekologie: Roste v humózních listnatých, smíšených či vzácněji jehličnatých lesích, do nadmořské výšky kolem 300 m.
Popis: Sasanečka se vzhledem poněkud podobá naší zapalici (Isopyrum thalictroides). Karl Linné ji popsal jako sasanku (Anemone thalictroides), dnes ji někteří botanici řadí do velkého rodu žluťuch pod jménem Thalictrum thalictroides (L.) A. J. Eames et B. Boivin.
V zemi má drobné hlízky, ze kterých vyrůstá vzpřímený a 10–20 cm vysoký větvený stonek. Listy jsou dvakrát trojčetné, s třemi laloky na okraji. Bílé či růžové květy vyrůstají po několika (2–6) v okolíku, což je znak, který ji odděluje od všech žluťuch. Poslední květy na stoncích bývají samostatné. U planého druhu květy poměrně rychle odkvétají.
Využití: Indiáni používali vývar z hlízek na léčení průjmů a žaludečních potíží.
Použití v kultuře: Sasanečky jsou oblíbené hajničky – zahradní rostliny pro hajní partie. V kultuře však jsou poměrně zřídka, protože se pomalu a obtížně rozmnožují. Odrůdy s jednoduchými květy se příliš nepěstují, protože rychle odkvétají. Plnokvěté kvetou poměrně dlouho, v příhodných podmínkách i déle než jeden měsíc.
Sasanečky vyžadují podobné podmínky jako většina hajních rostlin. Výživná, humózní zem má být mírně vlhká, přemokření a stagnující voda zvláště v létě, kdy rostlina zatahuje, škodí. Vyhovuje jí polostín až lehčí stín. Dobře se kombinuje s dalšími hajničkami, jako jsou drobnější sasanky, jaterníky, japonské kultivary škornic. Množí se dělením trsů, které ale poměrně pomalu přirůstají.
Fotografováno ve dnech 7. 5. 2004, 20. 4. 2005, 2. 5. 2006 a 2. 4. 2007 (Česko, Botanická zahrada hlavního města Prahy a Praha, Karlovo náměstí, výstava Klubu skalničkářů).