Syn.: Anigosia flavida (DC.) Salisb., Anigozanthos coccineus Paxton, Anigozanthos flavescens Steud., Anigozanthos grandiflorus Salisb., Anigozanthos manglesii Maund, Schwaegrichenia flavida (DC.) Spreng.
Čeleď: Haemodoraceae R. Br. – krvenkovité
Rozšíření: Endemický druh jihozápadní Austrálie, jehož areál leží v pobřežní oblasti zhruba mezi městy Albany a Waroona. Byl zavlečen i na jihovýchod Austrálie do Nového Jižního Walesu, sekundární výskyt byl zaznamenán také v jihoafrickém Kapsku a jihoamerické Kolumbii.
Do Evropy se rostlina dostala na počátku 19. století, poprvé se objevila nejpravděpodobněji ve Francii, a to na zámku Malmaison, kde ji hned v roce 1807 zvěčnil významný malíř Pierre-Joseph Redouté.
Ekologie: Roste v suché křovinaté vegetaci a v lesních lemech, ale také při okrajích mokřin, na březích vodních toků i v příkopech podél cest. Kvete od listopadu do ledna.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemním oddenkem, v době květu až 300 cm vysoká. Listy jsou trávovité, 35–50(–100) cm dlouhé a 0,5–2 cm široké, lysé. Stvol je 60–70 cm dlouhý, chlupatý; květenství je latnaté; listeny jsou 8–20 mm dlouhé; květní stopky jsou 3–6 mm dlouhé, květy jsou oboupohlavné, zygomorfní, 35–40 mm dlouhé, v zásadě žluté nebo zelené, ale i červené či až nachově naběhlé, chlupaté, trubka je poměrně dlouhá, srpovitě zahnutá, po jedné straně rozříznutá a zakončená 6 víceméně stejně dlouhými cípy; tyčinek je 6, jejich nitky jsou 3–6 mm dlouhé, prašníky asi 4 mm dlouhé, s přívěsky, čnělka je 30–40 mm dlouhá. Plodem je tobolka.
Využití: Pěstuje se jako okrasná rostlina rovněž v evropských sklenících, hodí se také pro pokojovou kulturu, přičemž v době středoevropského léta je vhodné rostlinu umístit na slunné či přistíněné stanoviště do zahrady. Přezimuje nejspolehlivěji při střídmé zálivce v teplotách od 10 do 12 °C.
Původní Australané oddenky této rostliny konzumovali.
Poznámka: K rodu Anigozanthos je v současnosti započítáváno 11 druhů (POWO 2019), všechny pocházejí z jihozápadu Austrálie.
K čeledi Haemodoraceae je řazeno 14 rodů (POWO 2019), které se vyskytují v tropických a subtropických oblastech obou amerických kontinentů a v jižní polovině polokoule východní; k čeledi patří například i rody Conostylis, Dilatris či Wachendorfia.
Fotografováno dne 6. 6. 2019 (Belgie, Vlámsko, Plantentuin Meise).