Syn.: Anthemis alpina Gouan, Anthemis micheliana Guss., Anthemis montana subsp. alpina (L.) Pignatti, Santolina alpina L.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Pochází z centrální části Apenin v Itálii z provincií Marche, Umbrie, Lazio, Abruzzo a Molise.
Ekologie: Stanovištěm jsou travnaté a kamenité svahy v nadmořských výškách 1100–2600 m, preferuje vápencový podklad.
Popis: Vytrvalá bylina nebo polokeřík vysoký 10–35 cm; oddenek a báze prýtů jsou dřevnaté; prýty jsou olistěné nanejvýš do poloviny délky, velmi krátké sterilní prýty zakončuje růžice listů. Listy jsou střídavé, přízemní 1–2 peřenosečné, 4–8 cm dlouhé, hustě šedobíle plstnaté, s úkrojky posledního řádu vejčitými, 2–3(–6) mm dlouhými a 0,4–1 mm širokými; lodyžní listy jsou redukované, jednoduše zpeřené, s křídlatým vřetenem. Úbory dosahují průměru (1,5–)2–4 cm; zákrov je polokulovitý, zákrovní listeny jsou na vrcholu tupé nebo zaokrouhlené, široce blanitě průsvitně lemované a na okraji často třásnité; plevky jsou obkopinaté, zašpičatělé; samičí nebo sterilní jazykovité květy mají bílou, vejčitou, 5–7 mm dlouhou ligulu, někdy chybějí, trubkovité květy jsou oboupohlavné, žluté. Plody jsou tupě jehlancovité nažky 2–2,2 mm dlouhé, s 10 nevýraznými žebry, na vrcholu s blanitým límečkem.
Poznámka: Druh s rozsáhlým areálem v pohořích jižní Evropy, severní Afriky, roste i na Kavkaze, v Malé Asii a na Blízkém východě. Je značně variabilní a vytváří řadu poddruhů, z nichž jeden (Anthemis cretica subsp. columnae) byl kdysi zjištěn i ve středních Čechách (zda původní?); poslední pozorování pochází ze začátku 20. století.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 2. a 3. 7. 2015 (Itálie, NP Gran Sasso e Monti della Laga, Campo Imperatore).