Syn.: Antirrhinum majus subsp. sempervirens (Lapeyr.) Malag., Orontium sempervirens (Lapeyr.) Pers.
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Pyrenejský endemit dosti vzácně se vyskytující ve střední části pohoří, na francouzské i španělské straně Pyrenejí.
Ekologie: Vyskytuje se na výslunných stanovištích ve skalních štěrbinách a sutích, vyhledává sušší stanoviště na vápnitých substrátech, v pásmu od 800 do 2500 m n. m. Kvete od května do srpna.
Popis: Vytrvalé byliny až zakrslé keře, lodyhy poléhavé až vystoupavé, 10–30(–50) cm vysoké, oblé, kratičce chlupaté, bohatě větvené. Listy oválné, celokrajné, krátce řapíkaté, tmavě zelené, 8–35 × 5–18 mm. Květy vyrůstají z paždí malých listenů. Květenstvím je 6–20květý hrozen. Kalich je pěticípý. Koruna je až 20 mm dlouhá, šklebivá, krémově bílá s červenofialovou kresbou na horním pysku. Dolní pysk bez kresby, trojlaločný. Plodem je tobolka.
Fotografováno dne 18. 8. 2009 (Francie, Parc National des Pyrénées, Pic du Midi de Bigorre).