Syn.: Funckia alpina (R. Br.) Kuntze
Česká jména: bičule (Skalická et al. 2012)
Čeleď: Asteliaceae Dumort. – bičulovité
Rozšíření: Druh jihovýchodní Austrálie a Tasmánie. Na těchto snímcích zachycená nominátní varieta se vyskytuje v horských oblastech západní a severovýchodní Tasmánie. V nejvyšších polohách australské pevniny ve východní části Victorie a na jihovýchodě Nového Jižního Walesu (Australian Alps) je rozlišována Astelia alpina var. novae-hollandiae.
Ekologie: Roste na vlhkých stanovištích, v mokřinách a na vřesovištích subalpínského a alpínského stupně, na Tasmánii společně například s druhy Athrotaxis cupressoides, Dracophyllum persistentifolium, Epacris serpyllifolia, Euphrasia hookeri, Gleichenia alpina, Microcachrys tetragona, Orites acicularis aj. Kvete od listopadu do března.
Popis: Trsnatá dvoudomá bylina, někdy až kobercovitého habitu, s mečovitými listy vyrůstajícími v přízemní růžici, 10–40 cm dlouhými, na líci zelenými až šedozelenými, na rubu hustě pokrytými bělavými šupinami. Samčí květenství vyrůstá na stvolu 3–12 cm dlouhém, je latnaté, 3–8 cm dlouhé, 10–50květé, podepřené několika listeny, okvětních lístků je 6, jsou kopinaté, zelenožluté, 2–4 mm dlouhé, tyčinky jsou až 1,7 mm dlouhé; samičí květenství je stažené, chudokvěté, skryté mezi listy, okvětní lístky jsou úzce kopinaté, zelenožluté, staminodia jsou jen 0,5–1,2 mm dlouhá. Plodem je bobule, v době zralosti červená.
Využití: Plody této rostliny jsou jedlé, sladké, dříve se údajně konzumovaly i báze listů.
Poznámka: V Austrálii se vyskytují tři zástupci tohoto rodu, přičemž jeden z nich (Astelia psychrocharis) je velmi vzácný, vyskytuje se vlastně jen na východě Victorie v okolí hory Mount Wellington. Na Tasmánii roste druh jen jediný, jenž je v horách poměrně častý. Vyšší druhová rozmanitost je patrná na Novém Zélandu.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 26. 11. 2023 (Austrálie, Tasmania, Mount Field National Park) a 30. 11. 2023 (Tasmania, Cradle Mountain-Lake St Clair National Park).