Pavel Sekerka

Nedávné schvalování nového trestního zákoníku a následná diskuse o možnosti pěstovat kaktusy ukázaly, v jakém zmatku vznikají naše zákony, ale i to, jak je obtížné se v nich orientovat a že i dobrý úmysl zákonodárce může mít dalekosáhlé, byť třeba nezamýšlené důsledky. Pro běžného občana je obtížné se v množství zákonů, vyhlášek, směrnic, nařízení, norem a mezinárodních smluv vyznat a také pochopit, co zákonodárce chtěl vlastně říci a jaké to má pro něj jako občana důsledky. Proto jsme se rozhodli, že na stránkách BOTANY.cz se problematice vztahu rostlin a zákonů budeme více věnovat. Bude se jednat o pohled navýsost botanický, proto jistě právníci prominou některé méně odborně znějící formulace či interpretace.

Číst dál

V roce 1904 se v New Yorku objevilo usychání kaštanovníku zubatého (Castanea dentata), které zapříčinila houba Cryphonectria parasitica (Murrill) Barr (Endothia parasitica [Murrill] Anderson & Anderson). Zdrojem nákazy byla nejspíše botanická zahrada, odtud se houba velice rychle šířila dál. Způsobila úhyn velkých rozloh kaštanovníkových lesů, které do té doby byly i významnou lesní dřevinou. Dnes je rozšířena na celém východě Severní Ameriky a najít vzrostlý kaštanovník je prakticky nemožné. Tato infekce byla zanedlouho následována infekcí buku Fagus grandifolia, která naštěstí byla méně zdrcující. V Evropě se po první světové válce objevuje grafióza jilmů, která podobným způsobem zdecimovala porosty jilmů. Rozšíření chorob a škůdců v zemědělství a ovocnářství znamenalo velké škody na majetku a úrodě. Klasickým příkladem je révokaz, který zlikvidoval vinice na konci 19. století, a to nejen v Praze, epidemie šárky švestek či známý americký brouk – mandelinka bramborová. K zabránění šíření chorob a škůdců byla přijata řada smluv a řeší je rostlinolékařská legislativa.

Číst dál

Protože v naší společnosti je třeba zákonem upravit vše – což je při dravosti či naopak lenosti mnohých firem pochopitelné – tak i zemědělství a lesnictví upravuje celá řada zákonů a vyhlášek.

Číst dál

Přijetí mezinárodní smlouvy CITES bylo obrovským úspěchem mezinárodní ochrany přírody. Řada druhů, především živočichů, byla ve velkém vybíjena, aby bylo možné zásobovat trh slonovinou, rohy nosorožců či kožešinami. Podobná situace byla a je u některých tropických dřevin či léčivých rostlin. Velkou část obchodu také zahrnují rostliny a živočichové pro sběratele. U rostlin se jedná především o kaktusy a sukulenty, masožravé rostliny, některé cibuloviny a orchideje. Přitom jejich nelegální sběr v přírodě začal ohrožovat (a dodnes ohrožuje) přírodní populace. Aby se obchod omezil, byla přijata úmluva, která vymezuje ohrožené druhy a stanoví podmínky obchodu s nimi. V současné době k úmluvě přistoupilo celkem 172 členských zemí, Česká republika přistoupila po revoluci v roce 1992.

Číst dál