Syn.: Banksia australis R. Br. , Banksia gunnii Meisn., Banksia insularis R. Br., Banksia integrifolia Labill. ex Meisn., Banksia microstachya var. marginata (Cav.) Domin, Banksia patula R. Br.
Česká jména: paučkovec (Presl 1846, Těšitel 1927), banksie (Mareček 1994)
Čeleď: Proteaceae Juss. – proteovité
Rozšíření: Druh jihovýchodní Austrálie, jeho areál se táhne od jihovýchodu Jižní Austrálie přes Victorii a Nový Jižní Wales až po jihovýchodní okraj Queenslandu. Vyskytuje se také na Tasmánii. Bývá vysazován jako okrasná dřevina rovněž na jihozápadě Austrálie, ale také na Novém Zélandu a v americké Kalifornii; do britských zahrad byl přivezen už v roce 1802.
Ekologie: Roste na pobřežních dunách, ve vlhkých i suchých lesích, v horské křovinaté vegetaci i na vřesovištích, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1000 m. Kvete v průběhu celého roku.
Popis: Keř až malý strom dosahující výšky 1–4(–12) m, s letorosty narezavělými, plstnatými nebo olysalými a borkou hladkou, šedohnědou. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, úzce obkopinaté, 20–50(–80) mm dlouhé a 3–7(–10) mm široké, na bázi klínovité, celokrajné nebo pilovité, na vrcholu tupé, uťaté, vykrojené nebo hrotité, na líci zelené, lesklé, olysalé, na rubu šedavé, retikulátně žilkované. Květenství je hroznovité, válcovité, 5–10 cm dlouhé a 4–6 cm široké, listeny jsou až 10 mm dlouhé; okvětní lístky jsou 14–15 mm dlouhé, bledě žluté, čnělka je rovná nebo zakřivená. Plody jsou eliptické měchýřky, 7–16 mm dlouhé.
Využití: Dřevo tohoto druhu je měkké, používá se k výrobě drobných předmětů. Keře bývají vysazovány ve veřejné zeleni, pěstují se i v bonsajové formě. V australských zahradách najdeme také zahradní kultivary této dřeviny.
Poznámka: Na Tasmánii, kde byly pořízeny tyto snímky, jsou původní jen dva zástupci tohoto rodu, kromě představovaného druhu je to ještě Banksia serrata.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 24. 11. 2023 (Austrálie, Tasmania, Tasman Peninsula, Cape Hauy) a 2. 12. 2023 (Tasmania, Narawntapu National Park).