Hlavní tibetská řeka Yarlung Tsangpo (Yarlung Zangbo) protéká jižní částí vnitřního Tibetu v přímočaré délce asi 1300 km od západu na východ souběžně s hlavním himálajským rozvodím. Pramení v nadmořské výšce asi 5600 m z ledovcového splazu na jihu horského pásma Ting-la Jih-ch’ü na 82° 40’ východní délky a na horním toku je nazývána Ma-čchüan Che (Maquan He nebo též Damqog Tsangpo). Na dolním toku je tatáž řeka známá jako Brahmaputra.
Zastavíme se v okolí nejúchvatnějšího úseku jejího toku, kde řeka náhle mění svůj směr k jihu až jihozápadu a brzo nato vtéká do indického státu Arunáčalpradéš, kde je krátce nazývána Dihang, než jako Brahmaputra vteče do nížin Ásámu, kterým protéká již v opačném směru k západu.
Zmíněná oblast náhlé změny směru toku řeky je označovaná jako Velká zákruta Brahmaputry a řeka se zde kromě mnoha meandrů na delším úseku otáčí dokonce asi o 200 úhlových stupňů. Tato zákruta o průměru okolo 40 km tvoří východní ohraničení hlavního himálajského hřebene, který zde končí mohutným masivem Namčhe Barwa (Namcha Barwa), dosahujícím výšky 7756 m (resp. 7782 m). Řeka tedy obtéká tento masiv, protože nikde dříve na západě nedokázala prorazit bariéru východního Himálaje.
Pouhých 22 km na sever od hory Namčhe Barwa se vypíná další sedmitisícový masiv Gyala Peri (7294 m) a přitom Yarlung Tsangpo protéká mezi oběma masivy ve členité skalnaté soutěsce s několika divokými peřejemi, se dnem probíhajícím mezi 1600 a 2800 m n. m. Vzhledem k převýšení přes 5000 m mezi dnem a oběma vrcholy (vzdálenost kolmého průmětu, resp. mapové projekce vrcholu Gyala Peri od nejbližšího úseku dna soutěsky je 5 km) je tato soutěska považována za jedno z nejhlubších údolí na světě (Yarlung Tsangpo Grand Canyon). Údolí Yarlung Tsangpo si udržuje soutěskovitý charakter a prudké klesání i dále na východní straně masivu Namčhe Barwa, a pak jižně od tohoto masivu vtéká na indické území ve výšce pouhých 550 m n. m.
Vlastní soutěska Tsangpo, jak je nejstrmější úsek zákruty také nazýván, je jen velmi těžce dostupná. A to jednak po technické stránce (vede zde pěšina spoře zajištěná dřevěnými žebříky na skalnatých místech) a jednak proto, že širší okolí Velké zákruty Brahmaputry je pohraniční území nepřístupné pro cizince vzhledem k faktu, že celý sousední Arunáčalpradéš je území přes 50 let neoprávněně nárokované Čínou (a zakreslované jako čínské na všech čínských mapách tohoto období). Nejbližším městem k soutěsce je Mêdog (Metok) ležící na levém břehu řeky pod soutěskou a asi 17 km od indické hranice. Donedávna bylo jediným okresním městem v Číně mimo silniční síť, ale dnes je již dosažitelné po silnici z města Bomi (Pome, Bowo), avšak pro cizince bez speciálního povolení stále uzavřené.
Širší okolí Velké zákruty Brahmaputry je však relativně dostupné po hlavní silnici (někdy s velkou nadsázkou označované jako „transtibetská dálnice“) spojující čínské provincie S‘-čchuan a Jün-nan jižní trasou do Lhasy. Trasa vede hlubokými údolími velkých přítoků Yarlung Tsangpo, ústícími do severního cípu Velké zákruty právě v místech jejího nejostřejšího zatočení. Pokud cestujeme z Jün-nanu nebo S‘-čchuanu (obě větve se stýkají u města Markam již ve vnitřním Tibetu) na západ, přejedeme rozvodí Salwin – Brahmaputra nad městečkem Rawu ležícím mezi horskými jezery téměř ve 4000 m a odtud již budeme sjíždět převážně severozápadním směrem stále podél pravého břehu řeky Polung Tsangpo (Palong Zangbo, Parlung Zangbo), projedeme zmíněné Bomi a divokým údolím s nedotčenými pralesy ve strmých svazích pod masivy až přes 6000 m vysokými a s častými sesuvy silnice v době letního monzunu, dosáhneme vesnice Tengmai (Tangmai) a hned za ní most přes stejně mohutný přítok Yigong Tsangpo.
Na tomto úseku cesty, před polovinou vzdálenosti mezi Bomi a Tengmai, vznikl kdysi zajímavý přírodní výtvor: štěrkové osypy z karového amfiteátru hory vysoké téměř 6000 m přehradily řeku Polung Tsangpo a vytvořily přírodní údolní jezero dlouhé téměř 5 km s malým ostrovem. Toto jezero je však dnes již z větší části zanesené štěrkovými náplavy z výše položené části povodí.
Od soutoku s Yigong Tsangpo, stále po pravém břehu dosáhneme asi po 10 km další soutok s menší řekou Lang Ho od jihozápadu a současně nejnižšího místa celé trasy do Lhasy, ležícího jen ve výšce 2000 m. Zde jsme nejblíže – necelých 20 km – od severního cípu Velké zákruty Brahmaputry a vede k ní odtud úzká pěšina hlavním údolím spojeného říčního toku někdy nazývaného Po Tsangpo s malými domorodými usedlostmi. Od tohoto soutoku silnice už zvolna plynule stoupá proti proudu podél levého břehu řeky Lang Ho asi 25 km k soutoku a mostu u vesnice Dongjug.
Budeme-li mít štěstí s počasím, několik kilometrů před tímto soutokem spatříme vlevo zaledněný masiv ze skupiny Gyala Peri tyčící se nejméně 4000 m nad námi. Po desítkách kilometrů trasy vedoucí pralesy hlubokých uzavřených údolí je tento pohled nečekaný a úchvatný. Připomene nám, že jsme opravdu už blízko himálajských velikánů.
Od soutoku u Dongjug silnice dále stoupá jehličnatými lesy podél řeky zvané Rong přitékající od jihu, až dosáhneme rozsáhlého komplexu údolních luk ve 3350 m s malebnými usedlostmi rozvolněné tibetské vesnice Lunang ležící vlevo mimo silnici podél západního úpatí hor.
Silnice naopak prochází nevkusnou aglomerací čínských staveb založenou v 80. letech jako lokální dřevařské centrum pro těžbu okolních lesních porostů. Ze zdejšího plochého údolí začne silnice prudce stoupat mnoha serpentinami do sedla Serkyimla (4450 m), odkud poprvé a naposled z celé trasy můžeme na jihovýchodě spatřit východní konec hlavního himálajského hřebene s nápadnou pyramidou hory Namčhe Barwa. Tato hora byla poprvé zdolána až v říjnu 1992 a řadu let před tím byla nejvyšší panenskou horou planety. Pohledem na tuto horskou skupinu se rozloučíme s horami okolo Velké zákruty Brahmaputry, protože silnice za sedlem již klesá k západu do kraje zvaného Kongbo, ležícího na říčním systému Nyang Qu.
Vegetace údolních systémů kolem Velké zákruty Brahmaputry a vysokých hor mezi nimi je extrémně různorodá jednak vzhledem k výškové členitosti a jednak díky samotné Brahmaputře, jejíž údolí je branou Tibetu do tropické oblasti severně od Bengálského zálivu. Celá oblast je srážkově velmi bohatá, s letním obdobím pod intenzivním vlivem monzunu. V polohách pod 4000 m jsou svahy všech údolí bez ohledu na expozici porostlé hustými lesními porosty, v nichž bezlesí vytvářejí jen skalní srázy a strmé žleby.
Místní východohimálajská flóra vyniká svojí druhovou pestrostí a bohatostí, a to jak dřevin, tak bylin vázaných převážně na vysokohorské biotopy, ale i lesní podrost. Oblast je však botanicky stále nedostatečně prozkoumaná, protože přístupnost terénu je zde mimořádně špatná.
Lesní porosty podél popisované silniční trasy jsou v polohách přibližně pod 2500 m místy čistě listnaté, místy s příměsí jehličnatých stromových druhů. Mezi 2500 a 4000 m dominují jehličnany. Rozsáhlé a někdy i jednodruhové porosty převážně mezi 2500 a 3200 m vytváří borovice zhuštěná tibetská (Pinus densata var. tibetica) se dvěma a třemi jehlicemi ve svazcích, místy smíšená s pětijehličnou borovicí Armandovou (Pinus armandii) a v úseku severně od Velké zákruty Brahmaputry také další pětijehličnou borovicí himálajskou východní (Pinus wallichiana subsp. bhutanica), která je nápadná zdálky rozeznatelným sivým zabarvením výrazně převislých jehlic.
Nad 2700 m se na méně skalnatých a spíše mírnějších svazích vyskytuje smrk Picea likiangensis var. linzhiensis. Z jedlí tvořících horní stromové lesní porosty – obvykle jednodruhové – se v oblasti vyskytují dva druhy agregátu Abies delavayi (Abies georgei a Abies forrestii), a to převážně nad 3000 až 3500 m podle zastoupení jiných jehličnanů, zejména smrku. Na skalnatých místech obvykle ve středních až horních svazích údolí nad 3000 m roste modřín Larix griffithii, někdy stoupající až k horní lesní hranici asi do 4100 m. Nejmohutnější nahosemennou dřevinou oblasti je cypřiš himálajský (Cupressus torulosa) tvořící štíhlé stromy až okolo 50 m vysoké, rostoucí na strmých skalnatých svazích nejčastěji mezi 2000 a 2500 m. Na popisované trase se s ním můžeme setkat jen v nejnižších částech údolí pod soutokem Yigong Tsangpo a Polung Tsangpo po okolí nejnižšího soutoku s řekou Lang Ho.
Nad hranicí vysokého stromového lesa se vyskytují nízce stromovité až keřovité porosty dvou druhů šupinovitých jalovců, Juniperus tibetica a Juniperus saltuaria, které mohou rozptýleně vystupovat až do výšek přes 4500 m, obvykle spolu s různými druhy pěnišníků (Rhododendron). Těch zde nad hranicí vysokého lesa i ve výše položené lesní zóně roste velké množství druhů s rozdílnou velikostí, celkovým charakterem (stálezelené velkolisté až drobnolisté i opadavé) a habitem.
Mezi bylinami subalpínského až alpínského pásma s počtem desítek druhů vyniká prvosenka (Primula) a všivec (Pedicularis, např. Pedicularis megalochila), ale mnoho dalších rodů nejrůznějších čeledí je zde zastoupeno více druhy. Z botanických kuriozit se zde nad zónou vysokého lesa vyskytuje například keřovitá mochna Potentilla spectabilis s největšími květy na světě, popsaná teprve v roce 2003, nebo na otevřených stanovištích rostoucí kuriozní a z dálky nápadná reveň vznešená (Rheum nobile), či drobná, v této oblasti endemická prvosenka Primula cawdoriana s dlouze trubkovitou, tmavě fialovou, převislou a dole roztřepenou korunou. Všechny tři tyto rostliny můžeme pozorovat okolo sedla Serkyimla.
Fotografováno ve dnech 14.–27. 7. 1992 a 1.–6. 7. 1996, expedice podpořil Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.