Syn.: Limnia perfoliata (Donn. ex Willd.) Haw., Montia perfoliata (Donn. ex Willd.) Howell, Limnia mexicana Rydb., Montia mexicana (Rydb.) Pax et Hoffm., Limnia carnosa (Greene) A. Heller ex Rydb., Limnia angustifolia (Greene) Rydb., Claytonia cubensis Bonpl., Claytonia platyphylla (Rydb.) Holub, Claytonia tolucana Holub
Čeleď: Montiaceae Raf. – zdrojovkovité
Rozšíření: Areál se táhne z Britské Kolumbie do Kalifornie a Arizony, k východu zasahuje do Montany a Colorada, a v mexickém poddruhu (subsp. mexicana) jižněji v horských tropech z mexického Jalisca a Querétara do Chiapas a přilehlých oblastí Guatemaly.
Dnes zplaňuje v Asii, Austrálii a po celé západní a střední Evropě. V Anglii byla poprvé nalezena zplanělá už roku 1849 a brzy poté také v Dánsku, v Belgii a v Holandsku – expanzivně se tu začíná šířit ve válečných letech a dnes je ve všech těchto zemích považována za zdomácnělou. Nově se rychle šíří i v některých pobaltských republikách. U nás byla poprvé zaznamenána zplanělá roku 1975 v průhonickém parku, zatím se ale objevuje jen sporadicky.
Ekologie: Roste na nejrůznějších substrátech (od štěrku, písku i jílu po bahnité říční náplavy) a v celé řadě biotopů – na mořském pobřeží, na březích vodních toků a jezer, na zaplavovaných pastvinách a spásaných křovinách, ve starých zahradách, podél komunikací, na mokvavých skalách, obnažených půdách i sutích; v nominátním poddruhu vystupuje od pobřeží k 1000 m nadmořské výšky (další dvě horské subspecie rostou podstatně výše, mexická na jihu areálu až ve výškách okolo 3400 m). Therofyt, porůznu kvetoucí od jara do podzimu v závislosti na termínu přesevu, zeměpisné šířce a nadmořské výšce. Semena vybavená elaiosomy rozšiřují především mravenci.
Popis: Zimní nebo jarní efemera, obvykle do čtvrt metru vysoká. Listy v přízemní růžici jsou dlouze řapíkaté, s čepelí hrotnatě obkopinatou až deltoidní. Listeny pod květenstvím srůstají v nápadný, objímavě diskovitý útvar, nad nímž se na zprvu nicích, za květu se napřimujících stopkách rozvíjejí v chudém vrcholíku drobné, bílé, pětičetné květy; sevřeny jsou párem brakteol, vydávaným často mylně za chybějící kalich. Trojpouzdré tobolky obsahují zpravidla po třech leskle černých, poměrně velkých semenech s bílými elaiosomy.
Využití: Listy jsou díky vysokému obsahu oxalátů svěží chuti, jsou bohaté vitamíny i železem a na ochranu před kurdějemi byla proto batolka vyhledávána osadníky na americkém západě.
Z ostrovů při kanadském pobřeží byla po roce 1794 poprvé uvedena do britských botanických zahrad a krátce poté z antilských ostrovů proniká do pařížských zahrad i mexická subspecie, rozšiřovaná pak v západoevropských přímořských zemích jako zimní zelenina.
Fotografováno ve dnech 20. 2. a 8. 4. 2019, 23. 6. 2020 a 11. 3. 2023 (Česko, Morava, Lednice, areál ZF Mendelovy univerzity, rostliny zplaňující z někdejší kultivace).