Syn.: Citrullus melo (L.) Ozenda, Cucumis melo var. cultus Kurz, Cucumis laevigatus Chiov., Cucumis cognatus Fenzl ex Cogn.
Česká jména: meloun (Dostál 1950), meloun cukrový (Kubát 2002)
Slovenská jména: melón žltý (Dostál 1950), uhorka žltá, melón cukrový (Goliašová et Šípošová 2008)
Čeleď: Cucurbitaceae Juss. – tykvovité
Rozšíření: Stará kulturní plodina, původem snad z Indie, Přední a Střední Asie, anebo nejspíš z tropické Afriky, odkud pocházejí skoro všechny druhy rodu, možná opakovaně zdomácnělá před nejméně 4000 lety. Druh byl pěstovaný starověkými kulturami v Egyptě, Přední Asii, Indii, Číně a Japonsku (kultura Džómón), všeobecně rozšířený i v antice, přestože v některých pramenech není rozlišován od vzdálenějšího příbuzného a taktéž starobylé kulturní rostliny – vodního melounu (Citrullus lanatus); zdá se, že ten byl ve starověku oblíbenější a melouny cukrové nebyly asi příliš chutné a používaly se spíš podlouhlé typy jako zelenina. Pěstování se rozšířilo až po vyšlechtění forem se sladkými a chutnějšími plody někdy v 9. století ve Střední Asii.
Obvykle se rozlišují dva poddruhy, a to C. melo subsp. agrestis, což je drobnoplodá (do 5 cm) planá forma, zpravidla rostoucí jako plevel na polích nebo rumištích v Africe i Asii, a nominátní poddruh, který se dělí na řadu skupin typů, klasifikovaných obvykle jako variety, jako jsou například kantalupy s typicky síťkovaným povrchem plodů (var. cantalupensis), var. flexuosus s podlouhlými plody (např. tzv. arménská okurka) a tenkou měkkou pokožkou, var. dudaim s drobnými plody pěstovanými pro zvlášť silnou vůni, běžně i u nás prodávané typy oválné – var. inodorus nebo méně sladké menší korejské melouny pojídané celé.
Ekologie: Teplomilná jednoletá bylina, nejlépe rostoucí při dostatku vody v oblastech s nižší vzdušnou vlhkostí, ve vlhkých tropických oblastech se špatně opyluje a listy trpí chorobami; kulturní formy jsou dnes rozšířeny od tropických zemí po teplejší oblasti mírného pásu.
Popis: Drsně chlupatá poléhavá nebo slabě popínavá lodyha s výhony až 2 m dlouhými a jednoduchými úponky. Listy jsou střídavé a řapíkaté, mnohoúhelníkovité, často mělce laločnaté, až 15 cm široké a 20 cm dlouhé, celokrajné až zubaté, se zaoblenou špičkou. Květy jsou jednopohlavné, krátce stopkaté, pětičetné, dosahují 2–3 cm v průměru, jsou žluté, samčích květů je 10–20krát víc než samičích a rostou po 1–5, samičí vždy po jednom, se spodním semeníkem. Plody jsou dužnaté bobule s početnými semeny ve středové dutině, většinou s výrazným nebo naznačeným rýhováním, váhy několika dekagramů (voňavé kapesní odrůdy) až kilogramů (nejvýše přes 20 kg – montrealské melouny), kulovitého, oválného až kyjovitého tvaru, s povrchem obvykle hladkým nebo síťkovaným, zřídka krátce chlupatým nebo bradavčitým, nejčastěji oranžové nebo žluté, jindy v odstínech bílé, zelené nebo hnědé, jednobarevné nebo žíhané či pruhované, zřídka strakaté, ve zralosti se oddělující od stonku; vnitřní oplodí žluté, oranžové, červené, zelené nebo bílé, různě výrazné vůně; semena podlouhle kapkovitého tvaru, hladká, kolem 1 cm dlouhá, většinou bělavá, jindy nažloutlá nebo našedlá.
Využití: Pěstuje se především pro aromatické plody (dužnina tvoří 45–80 % váhy plodu), pojídané čerstvé (obvykle vydrží 3 týdny, ale existují i odrůdy k uskladnění), vařené (některé primitivnější typy jsou zralé jedlé právě jen po uvaření) a v nejrůznějších úpravách, zralé i nezralé, zvláště oblíbené v Přední, Střední a východní Asii, mletá sušená dužnina je používána v pečivu atp.; jedlá jsou i olejnatá (12–39 %) semena, především v Africe se pěstují pro tyto účely odrůdy s nejedlými plody.
Všechny části rostliny mají i kosmetické a lékařské využití, např. plody nebo semena zevně na odřeniny a popáleniny, vnitřně pro podporu trávení nebo jako antiparazitika.
Plody obsahují až 90 % vody, 0,7 % bílkovin, 7–13 % cukrů (hlavně sacharózu), dost vitamínů, zvláště C, A a beta karoten.
Na rostlině obvykle uzrají 4 plody, výnos je 5–30 t/ha, existuje spousta místních kultivarů, pro pěstování ve velkém se využívají i F1 hybridy; světová produkce plodů byla v roce 2016 přes 31 miliónů tun, více než polovina z toho z Číny.
Fotografováno v průběhu roku 2020 (Česko, Čechy, Pečky, kultura).