Česká jména: vokurky (Hájek 1562), okurky (Huber 1596), tykev okurka (Presl 1819), dyně okurka, okurka, oharek (Presl 1846), tykev okurka (Opiz 1852), okůrka obecná (Sloboda 1852), okurka (Čelakovský 1879), okurka setá (Dostál 1989, Kubát 2002)
Čeleď: Cucurbitaceae Juss. – tykvovité
Rozšíření: Druh zřejmě pochází z Indie, jelikož se ale jedná o velmi oblíbenou zeleninu, je odedávna pěstována ve všech teplejších oblastech celého světa.
Ekologie: Okurka setá se pěstuje na živinami bohatých půdách v teplejších krajích. Vzácně a pouze přechodně zplaňuje na rumištích a skládkách.
Popis: Rostlina s drsně štětinatě chlupatou lodyhou, která může být 60–200 cm dlouhá. Listy jsou 5–7úhelníkovité až mělce dlanitě-laločnaté se špičatými rohy a laloky, které bývají na okrajích zubaté nebo celokrajné. Sytě žluté květy jsou 2–4 cm velké. Samčí vyrůstají jednotlivě nebo po 2, samičí někdy vyrůstají také jednotlivě ale častěji v chudokvětých svazečcích. Plody jsou elipsoidní až téměř kulovité, 5–40 cm dlouhé a 2–10 cm široké žlutozelené. Můžou být hrbolaté s hrotitými chlupy nebo hladké. Okurka kvete od června do srpna.
Využití: Plody jsou oblíbenou zeleninou. Využívají se jak v čerstvém stavu (tzv. okurky salátovky) nebo se nakládají do různých nálevů (tzv. okurky nakládačky). V minulosti se užívaly rovněž v lidovém léčitelství.
Poznámka: V současné době se pěstuje v mnoha odrůdách, které se liší tvarem a velikostí plodů a také rozdílnými stanovištními podmínkami. Rozlišují se tedy okurky do skleníků, do pařenišť, na pole a na zahrady.
Fotografováno ve dnech 28. 6., 20. a 26. 7. 2008 (rostliny pocházejí z kultury, Česko, Liptál).