Čeleď: Phrymaceae Schauer
Rozšíření: Horské oblasti západu USA s centrem rozšíření ve státu Oregon. Na sever zasahuje do jihovýchodního Washingtonu, na jih do severovýchodní Kalifornie, na východ do západního Idaha.
Ekologie: Roste v lávových polích, na sopečném štěrku a popelu, na kamenitých srázech a suťovištích, také na okrajích komunikací, v nadmořské výšce (400–)600–1500(–2000) m n. m. Kvete od května do srpna.
Popis: Jednoleté byliny. Lodyha přímá nebo na bázi vystoupavá, (1–)3–24(–35) cm vysoká, jednoduchá nebo chudě větvená, hustě žláznatě chlupatá, žláznaté chlupy sklovitého vzhledu, (0,2–)0,4–1,1 mm dlouhé, nepříjemně páchnoucí. Listy v přízemní růžici a lodyžní (někdy přízemní růžice chybí), (10–)15–25(–35) mm dlouhé, 4–16 mm široké, nahloučené směrem k vrcholu lodyhy, všechny podobně velké nebo směrem k bázi se zvětšující, při bázi lodyhy se zúženou, řapík připomínající, 1–5 mm dlouhou bazální částí, střední a horní lodyžní listy přisedlé; čepel vejčitá nebo široce vejčitě eliptická, zřetelně 3–5žilná, na vrcholu ostře zašpičatělá, na okrajích i na povrchu po obou stranách hustě žláznatá. Květy vyrůstající po (1–)2 v úžlabí horních listů, souměrné, 5četné; květní stopky 1–1,5 mm dlouhé; kališní lístky 7–12 mm dlouhé, lysé nebo pokryté velmi drobnými žlázkami, kališní cípy trojúhelníkovitě zašpičatělé, nestejně velké, obvykle ± srpovitě ven vyhnuté; koruna trubkovitá, dvoupyská, tmavě purpurová až růžově fialová, ústí korunní trubky 13–16(–19) mm široké, se žlutými, tmavě purpurově tečkovanými a lemovanými proužky, svrchní část korunní trubky žlutá; horní pysk zřetelně dvoulaločný, ± lysý, 14–26 mm široký, dolní trojlaločný, při ústí korunní trubky hustě chlupatý; prašníky nevyčnívající z květní trubky, lysé nebo řídce chlupaté; čnělka alespoň v horní části chlupatá, blizna mírně vyčnívající z korunní trubky, bliznové laloky na okrajích hustě krátce žláznaté. Tobolky 10–17 mm dlouhé, obvykle přesahující kalich.
Záměny: Purpurově kvetoucí jednoleté kejklířky jsou zejména ve státu Oregon taxonomicky velmi komplikované. Tento druh, spolu s dalšími dvěma, byl popsán teprve v roce 2013. Vyznačuje se širokými, vejčitými, ostře zašpičatělými listy a hustě žláznatým oděním. Existuje však větší počet velmi podobných druhů. Diplacus cusickii (syn. Mimulus cusickii), vyskytující se v malém území na západě Oregonu a v přilehlých oblastech Idaha, má listy na ploše lysé; Diplacus deschutesensis, rostoucí v centrálním Oregonu, se liší menšími listy na ploše lysými a poněkud menšími květy; Diplacus ovatus (syn. Mimulus ovatus, Mimulus bigelovii var. ovatus), rostoucí v malém území v Nevadě, má taktéž husté žláznaté odění, avšak menší květy a menší tobolky nevyčnívající z kalicha. Podobné jsou také druhy Diplacus nanus (syn. Mimulus nanus, Eunanus nanus), Diplacus mephiticus (syn. Mimulus nanus var. mephiticus, Mimulus angustifolius, Mimulus coccineus, Mimulus densus), Diplacus cascadensis, Diplacus jepsonii (syn. Mimulus nanus var. jepsonii), Diplacus clivicola (syn. Mimulus clivicola, Eunanus clivicola), Diplacus thompsonii a Diplacus bigelovii (syn. Mimulus bigelovii, Eunanus bigelovii), které mají listy na vrcholu tupé až tupě špičaté. Široce rozšířený druh Diplacus nanus je velmi variabilní, parafyletický a na základě dalšího výzkumu můžeme očekávat jeho podrobnější rozčlenění. Vymezení všech druhů v tomto komplexu by zasluhovalo revizi pomocí molekulárních technik, u některých taxonů je velmi pravděpodobný hybridogenní původ.
Poznámky: Kejklířky (Mimulus s. l.) mají v západní části Severní Ameriky jedno ze svých vývojových center, rod je zde velmi početně zastoupen.
Čeleď Phrymaceae byla definována poměrně nedávno, po rozpadu tradiční čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae). Vymezení jednotlivých rodů v rámci čeledi je neustálené a kontroverzní. Na základě molekulárního výzkumu bylo zjištěno, že rod Mimulus je parafyletický, do společné větve s kejklířkami je „vmezeřeno“ nejméně deset dalších tradičně uznávaných rodů (např. Phryma, Hemichaena). Proto bylo nedávno navrženo rozčlenění tradičního rodu Mimulus do nejméně 6 užších rodů lépe reflektujících fylogenetický původ (např. Diplacus, Erythranthe). V rámci celé čeledi je podle nejnovějších názorů uznáváno 13 rodů, jejich počet a vymezení se však s velkou pravděpodobností ještě bude měnit. Každopádně několik zcela nově rozeznaných druhů kejklířek, včetně tohoto, bylo popsáno již v rámci užšího rodu Diplacus, synonyma pro rod Mimulus u těchto druhů zatím neexistují.
Fotografováno dne 27. 7. 2013 (USA, Oregon, Newberry National Volcanic Monument).