ECHINODORUS GRANDIFLORUS (Cham. et Schltdl.) Micheli

Syn.: Alisma grandiflorum Cham. et Schltdl., Aquarius grandiflorus (Cham. et Schltdl.) Christenh. et Byng, Echinodorus argentinensis Rataj, Echinodorus floridanus R. R. Haynes et Burkhalter, Echinodorus pellucidus Rataj
Čeleď: Alismataceae Vent. – žabníkovité

Echinodorus grandiflorus

Rozšíření: Druh jihovýchodu Jižní Ameriky, jehož areál se táhne od argentinské provincie Río Negro na jihu přes Uruguay až po brazilský stát Paraná na severu. Byl zavlečen i do USA na Floridu. Nezřídka bývá uváděn i z dalších oblastí Jižní a Střední Ameriky, tyto údaje jsou však nejisté, může se jednat o záměny s jinými druhy.

Ekologie: Roste podél vodních toků, na stanovištích permanentně mokrých, častý je v říčních deltách. V Jižní Americe kvete od listopadu do května.

Echinodorus grandiflorus

Popis: Vytrvalá bylina s horizontálním oddenkem, až 180 cm vysoká. Listy mají řapíky až 120 cm dlouhé, čepele jsou vejčité, 15–50 cm dlouhé a 5,5–30 cm široké, lysé, na rubu až hvězdovitě chlupaté, s 5–13 žilkami, na bázi klínovité až mělce srdčité, na vrcholu špičaté či zaokrouhlené. Květenství je latnaté, s 5–13 přesleny o 7–19 květech, až 55 cm dlouhé; listeny jsou kopinaté, 1,5–4,5 cm dlouhé; květy dosahují průměru 3,5–5 cm, jsou slabě vonné; kališní lístky jsou přímé, až 7 mm dlouhé a 5 mm široké, korunní lístky jsou odstálé, bílé, až 22 mm dlouhé a 20 mm široké; tyčinek je 21–35. Plody jsou 2–3 mm dlouhé nažky se zobánkem.

Záměny: Rozlišování druhů v tomto rodu bylo podle starší literatury velmi obtížné až zmatené, mnohdy byly vyčleňovány druhy jen na základě méně podstatných znaků, naopak někdy byly do jediného druhu spojovány populace velmi odlišné. Zásadnější změnu přinesla revize z roku 2008. Ta oddělila od široce pojímaného druhu Echinodorus grandiflorus statný, někdy až 300 cm vysoký druh Echinodorus floribundus, jehož areál zasahuje ze severní Argentiny až do Mexika a na Kubu, jeho listová čepel je široce vejčitá a její báze je výrazně srdčitá, počet žilek dosahuje 11–21 a květenství je latnaté (dříve býval označován jako E. grandiflorus subsp. aureus). Rovněž byl oddělen drobnější, nanejvýše 100 cm vysoký jihoamerický druh Echinodorus longiscapus s listy vejčitými, na bázi uťatými až srdčitými, květenstvím obvykle jen hroznovitým.

Využití: Rostlinu zná jihoamerická tradiční medicína, bývá snad vysazována i jako okrasná vodní rostlina v zahradách tropických oblastí světa.

Poznámka: Podle revize z roku 2008 zahrnuje rod Echinodorus 28 akceptovaných druhů, všechny pocházejí z Nového světa. Zprávy o existenci kamerunského druhu Echinodorus africanus patří do kategorie botanických pohádek a legend.

Echinodorus grandiflorus
Echinodorus grandiflorus
Echinodorus grandiflorus
Echinodorus grandiflorus

Fotografovala Věra Svobodová, dne 11. 3. 2019 (Uruguay, okolí Colonia del Sacramento).

Literatura:
Lehtonen, S. (2008): An integrative approach to species delimitation in Echinodorus (Alismataceae) and the description of two new species. In Kew Bulletin, 63: 525–563.