Syn.: Isolepis truncata (Thunb.) Nees, Melancranis truncata (Thunb.) Kuntze, Scirpus truncatus Thunb.
Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité
Rozšíření: Endemit pobřežních oblastí jihoafrického Kapska, doložen je z provincií Western Cape a Eastern Cape. Areál druhu je nicméně omezen na vápencové oblasti národního parku Agulhas a nedaleké rezervace De Hoop v regionu Overberg, a od těchto více než 500 km vzdálenou fragmentovanou východokapskou lokalitu na štěrkových půdách v aglomeraci Gqeberha.
Ekologie: Druh vázaný na vysýchavé skeletnaté alkalické půdy vegetační formace fynbos, obvykle v nadmořských výškách do 300 m. Graminoidní hemikryptofyt. V domovině kvete od září do prosince, nažky jsou roznášeny mravenci.
Popis: Vytrvalá bylina s krátkými drátovitými stolony, hustě oděnými v kopinaté, kaštanově zbarvené šupiny. Listy jsou lysé, ploché, lineární, na vrcholku zlehka vykrojené, zhruba 10 cm dlouhé, s nápadně vyniklými řadami průduchů kolem žeber a se zřaseně erodovanými, zářivě bílými, suchomázdřitými okraji; seskládány jsou dvouřadě v hustých trsech. Tenké, tuhé a vzpřímené stonky, 10–30 cm dlouhé, mívají při bázi po jediném lodyžním listu; dva další jsou značně redukované a podpírají soliterní kulovité hlávky, sestávající z 6–15 klásků. Plevy jsou tupě vejčité, kaštanově červené, obvykle s roztřepenými okraji. Bezobalné květy mají tři bílé tyčinky s lineárními prašníky a trojblizné semeníky, které ukončují růst zhruba v polovině délky plevy a dozrávají ve zploštělé nažky, přisedlé na obkonických gynoforech se třemi stěží patrnými laloky.
Poznámka: Blízká Ficinia praemorsa, s podobným areálem výskytu, nemá listy blanitě lemované ani vyniklé průduchy při žebrech; jinak se vcelku podobá předešlé a bývala kdysi považována za její varietu. Jde o jediné dva vápnomilné druhy v celém rodu.
Fotografováno dne 11. 11. 2019 (Česko, Lednice, tématické zahrady ZF Mendelovy univerzity).