Syn.: Garcinia ×mangostana L., Mangostana garcinia Gaertn.
Česká jména: mangostana lahodná (Presl 1846), mangostan (Mareček 1996)
Čeleď: Clusiaceae Lindl. – perepovité
Rozšíření: Je původní zřejmě v Indonésii, na Molukách i Sundských ostrovech. Již dávno se ale rozšířil do většiny tropických zemí na všech kontinentech, především do Střední Ameriky, na Madagaskar a do Gabunu, do Indočíny, na Tchaj-wan, neboť je pěstován jako ovocný užitkový strom pod širým nebem. Ve sklenících je pěstován zřídka.
Ekologie: Ve své domovině mangostan původně rostl v nitru tropických lesů v podobě roztroušených středně vysokých stromů, vyhovuje mu totiž polostín, vyžaduje rozptýlené, nikoliv přímé sluneční světlo a vysokou teplotu i vlhkost vzduchu. Semena začínají klíčit pouze v doslova promáčené půdě, nestačí jen krátké zalití. Strom roste poměrně pomalu, ve třech letech dosahuje výšky zhruba 20–30 cm, a proto mohl obstát v konkurenčním boji pouze na světlinách a nikdy tedy netvoří v přírodě velké zapojené porosty. Nicméně nyní je k vidění hlavně na plantážích, kde je dávána přednost kultivarům s nižším vzrůstem (množí se očkováním, pěstování ze semen je nespolehlivé). Vyžaduje bohatou, hlubokou půdu a alespoň v mládí zastínění, proto bývá vysazován spolu s vyššími stromy jiného druhu. Kvete celoročně, plody dozrávají zhruba tři měsíce a po pádu na zem ihned začínají hnít a eventuálně klíčit. Pro komerční účely se proto plody sklízejí mírně nezralé a jedině šetrným ručním sběrem.
Popis: Poměrně vysoký strom, může dorůst až do výšky 25 m, s tmavě hnědou kůrou, roní při poranění žlutavý latex. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, obvejčitého tvaru, velikosti zhruba 10 × 20 cm, nápadně lesklé. Kalich je čtyřčetný, čtyři korunní lístky jsou nápadně červenavě zbarvené a přetrvávají až do dozrání plodu, nitky tyčinek srůstají do 4 svazečků, blizna je 4–8laločná. Plodem je velká bobule o průměru až 8 cm, ve zralosti červenohnědá až fialová.
Záměny: Garcinia cambogia má daleko menší žluté plody a světlou dužninu menší. Garcinia cowa má oranžové plody, dužnina je příliš kyselá k přímé konzumaci, vyrábí se z nich marmeláda. Garcinia forbesii má malé, červené plody. Garcinia intermedia má žluté plody a citronovou vůni. Červené plody druhu Garcinia indica jsou kyselé, slouží k výrobě octa, ze semen se získává olej. Garcinia dulcis má žluté plody, je to endemit Moluk.
Využití: Pěstuje se pro své chutné ovoce. V Indonésii je považováno chuťově za druhé nejlepší, hned po durianu, a to už je co říci, vzhledem k výběru na místních tržištích. Do nedávné doby byl dovoz z Asie do Ameriky zakázán kvůli obavě ze zavlečení některých houbových chorob a hmyzu, nyní se situace řeší ozařováním plodů před exportem. Do Evropy se plody dovážejí hlavně z Brazílie, ale poměrně zřídka, protože se konzumuje pouze bílá, vnitřní vrstva dužniny (endokarp) obalující semena a červená, vnější vrstva (exokarp) přiléhající ke slupce se nejí, protože je trpká. Tím pádem se jeho masivnější dovoz vzhledem ke konečné ceně nevyplatí, protože větší část plodu se před konzumaci vyhodí a navíc se ovoce poměrně rychle kazí. Plody jsou nicméně nutričně velice hodnotné, nejen že obsahují poměrně mnoho vitamínu C, ale i vápníku a dalších důležitých látek. Z mangostanu se v Asii dělá i kompot, marmeláda, přidává se do koktejlů i některých jídel.
Mangostan se používá ale také v tradiční asijské medicíně. Plody mají vysoký obsah antioxidačních a současně fytoncidních látek (konkrétně xanthonů), které prokazatelně zabíjejí mnoho patogenních bakterií, například mnohé stafylokoky, enterokoky, salmonely či Helicobacter pylori. V lidové medicíně je proto univerzálním léčivem při infekčních a parazitárních chorobách, protože současně i snižuje teplotu a zvyšuje obranyschopnost organismu. Uvažuje se o jeho využívání při léčbě HIV, či některých typech rakoviny (leukémie). Údajně lze využít mangostan i při léčbě depresí, protože ovlivňuje hladiny serotoninu a tryptofanu v krvi.
Extrakt z exokarpu několika druhů rodu Garcinia – včetně mangostanu – je hlavní účinnou látkou některých přípravků pro hubnutí, protože potlačuje chuť k jídlu, při častém používání ale může způsobit acidózu.
Poznámka: Druh popsal již Linné ve svém slavném díle Species plantarum a již v roce 1883 se podařilo ve sklenících vévody z Northumberlandu i v chladné Anglii vypěstovat poživatelné plody. Údajně patřily k oblíbeným pochoutkám britské královny Viktorie.
Fotografováno dne 5. 1. 2012 (Thajsko, ostrov Ko Chang).