Syn.: Helianthus filiformis Small, Helianthus orgyalis DC.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Druh severoamerických prérií, těžiště jeho areálu se rozkládá ve východních oblastech náhorní plošiny Ozark, na území států Nebraska, Kansas, Oklahoma a Missouri, odkud sbíhá do severní části Texasu.
Ojediněle zplaňuje i ve střední Evropě, byl zaznamenán rovněž na Moravě.
Ekologie: Slunečnice vrbolistá roste v suchých prériích na vápencovém podkladě, obecně na písčitých půdách, z nížin do pahorkatin obvykle mezi 100 až 300 m nadmořské výšky. Hemikryptofyt, kvete v září a říjnu.
Popis: Vytrvalá bylina, 200–250 cm vysoká, pryskyřičně vonná, s lodyhami přímými nebo poléhavě vystoupavými, mimo květenství nevětvenými, lysými, hustě spirálně olistěnými a nezřídka purpurově zabarvenými. Listy má přisedlé, lineární nebo úzce lineárně kopinaté, 10–20 m dlouhé, ale často jen několik milimetrů široké, celokrajné nebo stěží patrně pilovité, lysé a vespod žláznatě tečkované; vespod na lodyze poměrně brzy zanikají. Úbory, obvykle do 5 cm široké, na tenkých a zprohýbaných stopkách, jsou po pěti až patnácti sestaveny ve vzdušné latě a mají široce zvonkovité zákrovy s 40–50 lineárními listeny, až 2 cm dlouhými, ztenčeně zahrocenými, lysými. Disky sestávají asi z 50 trubkovitých kvítků s pětizubými, temně purpurovými lemy a ještě temnějšími prašníky tyčinek, a obklopeny jsou 10–20 jasně žlutými, zhruba 3 cm dlouhými paprsky se zahrocenými, často nepatrně rozeklanými vrcholky. Nažky jsou sivé, lysé, zhruba půl centimetru dlouhé, s chmýrem sestávajícím ze dvou téměř stejně dlouhých osinek a několika nepatrných roztřepených šupin.
Záměny: Svérázná slunečnice, nezaměnitelná s jinými taxony, snad s výjimkou po celém severoamerickém východě rostoucího druhu Helianthus angustifolius, který je ale hrubší stavby, lodyhy i porovnatelně úzké listy má drsně pýřité a okraje listů podvinuté.
Poznámka: Jako Helianthus salicifolius popsal roku 1834 Albert G. Dietrich rostliny dopěstované v berlínské botanické zahradě z nažek, které byly údajně sbírány v povodí Missouri; z ženevské botanické zahrady mu je o dva roky dříve poslal Augustin P. de Candolle. Ten však již o rok později nadbytečně popsal týž taxon podle rostlin vyrostlých z nažek poslaných Louisem de Pourtalèsem z Arkansasu – jako Helianthus orgyalis. V zahradách je druh doposud rozšiřován pod oběma jmény. Jde o vděčné rostliny, zahradníky vysoce ceněné pro vysokou okrasnou hodnotou i v nekvetoucím stavu – ostatně v chladnějších letech vyvíjí poupata často až koncem října a to už mohou být úbory před rozvinutím spáleny nočními mrazíky.
Fotografováno dne 29. 9. 2023 (Česko, Lednice, trvalkové sortimenty Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity).