Syn.: Helleborus argutifolius Viv., Helleborus corsicus Willd. ex Mabille, nom. illeg., Helleborus trifolius subsp. corsicus Briq.
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Rozšíření: Vyskytuje se na středomořských ostrovech Sardinie a Korsika.
Ekologie: Poměrně tolerantní druh rostoucí v lesích a středomořských křovinatých porostech, najdeme ho ale i na druhotných stanovištích podél cest či v extenzivní zemědělské krajině.
Popis: Jedna z nejmohutnějších čemeřic, kvetoucí rostliny mohou být až 1,5 m vysoké. Stonek je vzpřímený či poléhavý, na bázi může dřevnatět, nese listy a na jeho vrcholu v předjaří následujícího roku vyrůstá květenství, které se skládá z 20–30 otevřených zelených květů, které mají v průměru 3–5 cm. Listy jsou tuhé, trojčetné, na okraji pichlavě zubaté, tmavě zelené, lesklé. U některých listů je patrná bílá kresba nad žilkami.
Poznámka: Tato čemeřice se občas pěstuje jako zahradní rostlina, většinou v kombinaci se stálezelenými dřevinami. Vhodná je pro teplejší oblasti. Vyhovuje jí světlé místo, které je zvláště přes zimu chráněné před přímým sluncem. Půda by měla být bohatá, ale dobře drenážovaná. Jedná se o krátkověkou trvalku, původní rostlina může po 3–4 letech odumřít, ale na stanovišti se sama přesévá. Semena vyžadují ke klíčení chladovou stratifikaci.
Již v roce 1931 byl získán její kříženec s čemeřicí černou – Helleborus ×nigercors (Helleborus lividus subsp. corsicus × H. niger). Tato skupina hybridů se občas objevuje v nabídce především anglických zahradních školek. Mají ozdobné stálezelené listy a dlouho vytrvávající květy podobné čemeřici černé, ale většinou purpurově či zeleně zbarvené. Kříženec je zachycen na naší poslední fotografii.
Fotografováno v dubnu 2005 a v březnu 2007 (Česko, Botanická zahrada hlavního města Prahy).