Syn.: Helleborus chinensis Maxim., Helleborus viridis var. thibetanus (Franch.) Finet et Gagnepain.
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Rozšíření: Roste v Číně v provinciích Gansu (jih), Hubei, Shaanxi (jih) a v severozápadním Sichuanu. Ačkoliv to jeho vědecké jméno naznačuje, nevyskytuje se v dnešní oblasti Tibetu. Čínské národní jméno druhu je 铁筷子 tie kuai zi.
Ekologie: V přírodě vyhledává vlhké horské stinné lesy, především v říčních údolích, často ve společenství vlhkomilných rostlin jako jsou devětsily, čechravy a kapradiny, především z rodu Matteuccia. Vyskytuje se v nadmořské výšce od 1100 do 3700 m.
Popis: Na rozdíl od ostatních čemeřic působí jemným, gracilním dojmem. Na jaře, po roztání sněhu (na přírodních stanovištích v březnu) rychle vyraší stonek nesoucí zvonkovité, bílé či růžové květy velké kolem 5 cm. Květ bývá na stonku 1(–2). Květ má pouze dva měchýřky, čímž se liší od všech zbývajících druhů, které mají měchýřků více. Kvetou krátce 1–2 týdny. Listy jsou znožené, skládají se z 7–9 lístků, které nejsou dále dělené. Listy jsou na okraji zubaté. Listy na stonku jsou menší, obvykle trojčetné. Během léta rostliny zatahují.
Poznámka: Rostlina byla popsaná na konci 19. století, do kultury se dostala až koncem století dvacátého, především masivními dovozy rostlin sbíraných v Číně a z nabídky čínských obchodníků. Od nich byly překupovány především anglickými, belgickými a holandskými školkaři a distribuovány dále po Evropě. Nyní se objevují v zahradách i u nás.
Při správné péči dobře rostou. Vyžadují stinné stanoviště a vyšší vzdušnou vlhkost. Zem musí být lehká, bohatá, humózní, stále mírně vlhká. Úpal a sucho způsobuje předčasné zatažení a oslabení rostliny. V teplejších oblastech jsou zcela mrazuvzdorné.
Fotografováno v dubnu 2006 a v únoru 2008 (Česko, Botanická zahrada hlavního města Prahy).