Huber, Jacques

Jacques (Jacob) Huber se narodil dne 13. října 1867 ve švýcarském Schleitheimu poblíž německých hranic, zemřel 18. února 1914 v Belému v Brazílii po komplikacích po zánětu slepého střeva. Byl to brazilský botanik švýcarského původu.

Křestní jméno Jacques začal používat až v Brazílii. Studoval přírodní vědy na basilejské univerzitě ve Švýcarsku a na univerzitě ve francouzském Montpellieru, kde se zaměřil na botaniku. Doktorské studium ukončil s vyznamenáním s prací Contributions à la connaissance des chaetophorées épiphytes et endophytes et de leurs affinités, která byla zveřejněna v roce 1892 v Annales des Sciences Naturelles. Huber se zkraje své kariéry specializoval na řasy, v roce 1894 pracoval v Ženevě na univerzitě jako asistent v laboratoři pod vedením profesora Roberta Chodata.

Na základě pozvání Emília Augusta Goeldiho odjel v červenci 1895 do Brazílie, kde převzal oddělení botaniky v Museu Paraense v Belému. Vytvořil, spravoval a také rozšiřoval herbář a arboretum. Během svého devatenáctiletého působení v Belému podnikl se svými kolegy mnoho výzkumných výprav, zejména do oblastí Amazonie. Například v roce 1896 prozkoumal několikrát flóru oblasti mezi Belémem a ostrovem Marajó v ústí Amazonky. Následně v červnu a červenci 1897 navštívil s Goeldim pramenné oblasti řeky Capim. V roce 1898 zase odcestoval do Peru, aby tam prozkoumal vegetaci okolí řek Huallaga a Ucayali, v roce 1899 prováděl výzkum v pramenné oblasti řeky Guama. Objevil stovky amazonských druhů, které jsou v herbáři muzea. V IPNI je uveden u 955 položek, dodnes jsou akceptované například jeho druhy Annona angustifolia (Annonaceae), Dieffenbachia gracilis (Araceae), Duguetia cadaverica (Annonaceae), Faramea congesta (Rubiaceae), Guatteria ucayalina (Annonaceae), Triplaris longifolia (Polygonaceae), Zornia marajoara (Fabaceae) aj.

Na svých expedicích začal používat jako prostředek dokumentace fotografie. Práce o svém výzkumu doplněné herbářovými položkami a fotografiemi posílal také do Boissier Herbarium v Ženevě švýcarskému botanikovi Anne Casimiru de Candolleovi, který mnohé druhy určil. Huber byl velmi aktivní pozorovatel. Jeho botanické studie vždy zahrnovaly geografická, hydrologická, klimatická i ekologická pozorování, jejichž výsledky byly publikovány například v časopisech Globus, Comptes Rendus de l’Académie des Sciences, Petermanns Geographischen Mitteilungen, Bulletin de l’Herbier Boissier nebo Boletim do Museu Paraense.

Od roku 1897 se věnoval také výzkumu kaučukovníku pro potřeby gumárenského průmyslu. Prozkoumal pečlivě některé amazonské oblasti s cílem objevit nové druhy kaučukovníku (Hevea), z kterých by se získal dobrý latex a které by se osvědčily při šlechtění nových odolnějších a produktivnějších odrůd. Poznamenal, že rostoucí celosvětová poptávka po kaučuku a dřevě vede k úbytku deštných pralesů v Brazílii. V roce 1905 Boletim do Museu Paraense zveřejnil soupis druhů kaučukovníků ze systematického a geografického hlediska. Brazilský botanik Walter A. Ducke podle Hubera dokonce jeden z druhů kaučukovníku pojmenoval (Hevea huberiana Ducke). Z pověření guvernéra João Antonio Coelho podnikl Huber v roce 1911 dlouhou a plodnou studijní cestu na Ceylon, Sumatru, Jávu a Malajský poloostrov, kde se nacházely velké kaučukovníkové plantáže.

Roku 1907, po odchodu Goeldiho do důchodu, se stal ředitelem Musea Paraense. Zahraniční instituce mu často nabízely zaměstnání, nikdy však nabídku nepřijal, neboť práci v muzeu miloval a stala se jeho životním posláním. Jako ředitel prezentoval výsledky výzkumu muzea na výstavě v Rio de Janeiru v roce 1908, v Bruselu v roce 1910, v Turíně a v Londýně v roce 1912 a v New Yorku a Manausu v roce 1913. Jeho náhlá smrt se podepsala neblaze na dosavadním rozkvětu Musea Paraense Emílio Goeldi.

Amazonka