Syn.: Hyoscyamus niger subsp. agrestis (Kit. ex Schult.) Hultén, Hyoscyamus niger var. agrestis (Kit. ex Schult.) Nyman
Česká jména: blín obecný (Berchtold et Presl 1823, Amerling 1841, Presl 1846, Amerling 1850), blín rolní (Opiz 1852, Sloboda 1852)
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Druh byl popsán z Uher, záhy si čeští botanikové povšimli, že stejný taxon je velmi častý také v okolí Prahy. V 19. století byl rozlišován od blínu černého (Hyoscyamus niger) naprosto běžně, později už byl občas ztotožňován s blínem černým (např. Polívka 1912, Domin et Podpěra 1928, Dostál 1954). Navíc v pozdějších letech se v popisech tohoto druhu i často chybovalo, mohlo se dokonce zdát, že podobné rostliny u nás vlastně vůbec nerostou. Přitom autoři v 19. století (Berchtold, Presl, Amerling) svorně konstatovali, že tento druh je v okolí Prahy ještě častější než blín černý. Čelakovský v Prodromu květeny české jej uváděl pod jménem Hyoscyamus niger β annuus, od dvouletého blínu černého (α biennis) jej tedy rozlišoval rovněž.
Druh je morfologicky poměrně variabilní, rozdíly jsou patrné především v laločnatosti listů, ale i v barvě květů. Tuto proměnlivost se snažil podchytit už F. M. Opiz, když rozeznával u druhu Hyoscyamus agrestis tři infraspecifické taxony: chobotnatě-zoubkovitý (α sinuoso-dentatus), bledý (β pallidus) a celolistý (γ integrifolius).
Ekologie: Roste na polích, hlavně v okopaninách, kukuřici a slunečnici, také na úhorech, občas se objevuje rovněž v ruderální vegetaci. Kvete od července do října.
Popis: Jednoletá bylina, v mnoha ohledech podobná blínu černému (Hyoscyamus niger), avšak s lodyhou zpravidla jen jednoduchou, chlupatou. Dolní listy jsou jen krátce řapíkaté, střední lodyžní přisedlé a sbíhavé, listeny jsou přisedlé; spodní listy jsou chobotnatě zubaté, horní někdy až skoro celokrajné, na líci jen řídce chlupaté či skoro lysé. Květy jsou přisedlé v úžlabí listenů, jejich koruny jsou bělavé až nažloutlé, nachově retikulátně žilkované. Plodem je břichatá tobolka.
Záměny: Důležitým znakem této rostliny je její jednoletost, vykvétá až v letních měsících. Její lodyha bývá nejčastěji jednoduchá, listy nejsou tak laločnaté jako u blínu černého, horní listy mohou být až skoro celokrajné, jsou navíc i skoro lysé (nikoli však lysé zcela). Dobrým znakem, na který upozorňoval i Presl, by měla být sbíhavost středních listů.
Ohrožení a ochrana: V českém Červeném seznamu (2012) je zařazen do kategorie nejasných případů vyhynulých a nezvěstných druhů (je zde uveden jako Hyoscyamus niger var. agrestis – A3), což nejspíš vyplynulo jen z nedostatečné obeznámenosti se samotnou podobou této rostliny. Bylo by vhodnější jej přeřadit do kategorie druhů nedostatečně prostudovaných a vyžadujících další pozornost (C4), aby mohl být jeho výskyt posouzen znovu. V 19. století byl ve středních Čechách údajně velmi hojný (podle Presla), K. Amerling doslovně píše, že okolo Prahy blín černý mnohem řídší a vzácnější jest nežli tento obecný.
Poznámka: Ze středních Čech byl F. W. Schmidtem popsán také blín český (Hyoscyamus bohemicus), který byl však už na začátku 19. století ztotožněn s blínem obecným (Hyoscyamus agrestis). Schmidtovy rostliny však měly být dvouleté, kvetly už v květnu. Je tedy pravděpodobné, že budou spíše jarní ekomorfózou blínu černého. Další studium snad přinese přesnější výsledky.
Fotografováno ve dnech 12. a 15. 7. 2021 (Česko, Čechy, okolí Českého Brodu); kresba blínu bílého a blínu obecného: in B. V. Berchtold et J. S. Presl: O přirozenosti rostlin, aneb, Rostlinář. Praha 1823.