Syn.: Albikia schoenoides J. Presl et C. Presl, Albikia scirpoides J. Presl et C. Presl, Ficinia anomala (Retz.) Steud., Hypaelyptum nemorum (Vahl) P. Beauv., Hypolytrum amplectens J. V. Suringar, Hypolytrum anomalum (Retz.) Domin, nom. illeg., Hypolytrum costato-nux C. B. Clarke, Hypolytrum depauperatum (Ohwi) Ohwi et T. Koyama, Hypolytrum diandrum (Roxb.) A. Dietr., Hypolytrum ensifolium Willd. ex Kunth, Hypolytrum formosanum Ohwi, Hypolytrum giganteum Wall. ex Nees, Hypolytrum latifolium Rich. ex Pers., Hypolytrum microcarpum S. T. Blake, Hypolytrum minus Ridl., Hypolytrum myrianthum Miq., Hypolytrum penangense C. B. Clarke, Hypolytrum philippense C. B. Clarke, Hypolytrum quadriglumatum J. V. Suringar, Hypolytrum scabrum Uittien, Hypolytrum schoenoides (C. Presl) Nees, Hypolytrum scirpoides (C. Presl) Merr., Hypolytrum trinervium Kunth, Hypolytrum viridinux C. B. Clarke, Hypolytrum wightianum Boeckeler, Schoenus nemorum Vahl, Scirpus anomalus Retz., Tunga diandra Roxb.
Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité
Rozšíření: Dosti velký areál se rozkládá v jižní a jihovýchodní Asii od Indie a Srí Lanky až po střední Čínu a Malajsii, dále na Tchaj-wanu, Filipínách, na většině indonéských ostrovů, přesahuje až do Mikronésie, na Novou Guineu, Šalamounovy ostrovy a Fidži, také do severní a severovýchodní Austrálie. V areálu se rozlišují tři poddruhy: kromě široce rozšířeného nominátního ještě subsp. fuscorubens v Indii a na Srí Lance a subsp. vitiense na Karolínách a Fidži.
Ekologie: Součást podrostu vlhkých tropických a subtropických lesů, dává přednost stinným místům, často roste podél vodních toků.
Popis: Dosti statná jednodomá vytrvalá trávovitá trsnatá bylina; oddenek je krátký, dřevnatý, hustě pokrytý červenavými šupinami; lodyha vyrůstá ze středu listové růžice, je tuhá, trojboká, 30–90 cm vysoká. Listy jsou delší než lodyha a jsou víceméně nahloučené na její bázi, mají čárkovitou, 35–120 cm dlouhou a 0,8–2,6 cm širokou čepel, která je před špičkou na okrajích drsná; nejdolejší listy mají charakter bezčepelných, hnědavých, 5–15 cm dlouhých šupinovitých pochev. Květenství je široce latnaté, 3–7 cm dlouhé, s drsnými vřeteny, na bázi podepřené listenem 15–30 cm dlouhým; klásky jsou obvejcovité, za plodu až kulovité, 3–7 mm dlouhé, tvoří je spirálovitě uspořádané, sterilní, obvejčité, asi 2 mm dlouhé šupinovité listeny podobné plevám, v jejich paždí jsou velmi zkrácené nepravé klásky („pseudospikelets“) asi 1,5 mm dlouhé, které se skládají z 2 kratičkých plev, v jejichž paždí jsou samčí květy tvořené jedinou tyčinkou, a na vrcholu nahý samičí květ s 2 bliznami. Plodem je stlačeně kulovitá nažka, 2–2,5 mm dlouhá, tmavě šedohnědá, s podélnými vráskami, na vrcholu s kuželovitým zobánkem.
Poznámka: Do rodu Hypolytrum se řadí celkem 61 pantropicky rozšířených druhů (POWO 2020), mnohé z nich se vyznačují strboulovitě shloučeným květenstvím.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 4. 2. 2020 (Filipíny, ostrov Palawan, Buenavista).