Magnolia denudata × Magnolia liliiflora
Česká jména: šácholan Soulangeův (Dostál 1950), šácholan Soulangeánův (Mareček 1997), šácholan Soulangeův (Kubát 2002)
Slovenská jména: magnolia Soulangeova (Dostál 1950)
Čeleď: Magnoliaceae Juss. – šácholanovité
Rozšíření: Nejoblíbenější šlechtěná magnólie, pěstovaná hojně v parcích a zahradách kvůli brzkým dekorativním květům. Vznikla křížením druhů Magnolia denudata a Magnolia liliiflora, vypěstoval ji E. Soulange-Bodin v roce 1820. U nás byla poprvé vysazena roku 1844 v Královské oboře v Praze.
Ekologie: Nejvhodnější je pěstovat magnólie solitérně, neboť vyžadují slunné podmínky. Vhodná je propustná a nezamokřená půda s menším obsahem vápníku. Mladé rostliny je dobré chránit před vymrzáním. Dobře snáší znečištěné ovzduší. Kvete od dubna do května.
Popis: Keře nebo řidčeji malé stromy až 5 m vysoké s popelavě šedou borkou. Letorosty a pupeny zelenavě plstnaté. Listy obvejčité, kožovité, 10–20 cm dlouhé, 7–10 cm široké. Květy vyvíjející se již před vyrašením listů, velké, vzpřímené, cca 10 cm dlouhé. Okvětní lístky v počtu 6–9, cca 4 cm široké, nejčastěji růžové, řidčeji se vysazují kultivary s okvětními lístky uvnitř bílými, na vnější straně růžovými, na bázi s purpurovými proužky (cv. Alexandrina) nebo s okvětními lístky purpurovými na celé vnější straně (cv. Lenei). Plody měchýřky ve vzpřímených dřevnatějících souplodích („šách“).
Poznámka: Rod byl pojmenován podle francouzského botanika P. Magnola.
Fotografováno dne 28. 4. 2011 (Česko, Čechy, Průhonice, zámecký park).