Syn.: Dolichos altissimus Jacq., Dolichos urens L., Dolichos urens Roxb. ex Wight et Arn., Mucuna altissima (Jacq.) DC., Mucuna altissima Bojer ex Benth., Mucuna altissima Scop., Mucuna urens (L.) Fawc. et Rendle, Stizolobium altissimum (Jacq.) Pers., Stizolobium urens (L.) Pers.
Česká jména: obpupoš (Berchtold et Presl 1823), obpupoš žáhavý (Presl 1846)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Roste ve Střední a Jižní Americe. Ve středoamerickém prostoru je tento druh široce rozšířen na ostrovech v Karibském moři, izolovaně roste v Mexiku a souvisle od jihovýchodní Nikaraguy. V Jižní Americe dosahuje nejdále na jih do Bolívie a Brazílie.
Ekologie: Stanovištěm jsou lesy, a to jak galeriové porosty podél vodních toků, tak vlhké lesy deštné nebo mlžné. Ve vhodném prostředí vystupuje až do nadmořských výšek přes 2000 m.
Popis: Vytrvalá bylinná nebo dřevnatá liána s lodyhami až 15 m dlouhými. Listy jsou střídavé, trojčetné; lístky jsou krátce řapíčkaté, vejčité, 10–13 cm dlouhé, na bázi zaokrouhlené, celokrajné, zašpičatělé; řapík je 8–9 cm dlouhý; palisty jsou opadavé. Květenství je nicí okolík, obvykle visí na stopce až 1 m dlouhé; květní stopky jsou 2–3 cm dlouhé; kalich je 11–12 mm dlouhý, hnědavý, přitiskle chlupatý, zuby v horní části kalicha srůstají v tupý pysk, dolní zuby jsou špičaté; koruna je 3,5–4,2 cm dlouhá, pavéza je nachová, křídla jsou rovněž nachová, člunek je srpovitý, oranžový; tyčinek je 10, dvoubratrých (9 srostlých a 1 volná), střídají se delší a kratší; čnělka je chlupatá. Lusky jsou 10–20 cm dlouhé a 4–6 cm široké, s křídlatými lištami, červenohnědě chlupaté; semena jsou 2–4, dobře plavou ve vodě.
Využití: Dříve se i v Evropě používala tato rostlina v lidové medicíně. Štětiny této rostliny vyháněly ze střev parazity, mohly však léčeným pacientům i uškodit.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 23. 2. 2014 (Kostarika, Monteverde).