Rod Pyrrosia (Polypodiaceae) ustanovil Charles François Brisseau de Mirbel v roce 1803, před tímto datem byly tyto rostliny řazeny do různých rodů – jako Pteris, Polypodium či Acrostichum. Podle Hovenkampovy monografie A Monograph of the Fern Genus Pyrrosia (Leiden 1986) je popsáno 51 druhů, i když podle mínění čínských botaniků jich bude přibližně dvojnásobek. Rostliny jsou rozšířeny v Africe, Asii, Austrálii a na Novém Zélandu.
Jedná se o kapradiny s jazykovitými, stálezelenými, nedělenými (s jednou výjimkou – Pyrrosia polydactyla) listy. Charakteristické jsou hvězdicovité chlupy, které jsou buď v jedné vrstvě, či ve dvou vrstvách nad sebou. Tvar chlupů je důležitý diagnostický znak. Na horní straně listu bývají četné gutační jamky. Kupky výtrusnic nejsou kryté ostěrou, jsou v šikmých řadách podél žilek druhého řádu, zcela výjimečně u druhů s velice úzkými listy v jedné řadě podél střední žilky. Listy mohou být lehce dvoutvaré – listy nesoucí výtrusnice mívají delší řapík a bývají užší a delší.
Naprostá většina druhů roste v tropech a subtropech, místy stoupají do velkých nadmořských výšek. Jsou obvykle epifytické či lithofytické. Několik druhů zasahuje i do mírného pásma.
Z východní Sibiře (z Přímořského kraje) se v ruské flóře (i v Červené knize Ruska) uvádí Pyrrosia lingua (Thunb.) Farwell. Tento druh však do Ruska nemůže zasahovat. Jedná se o tropický až subtropický taxon, který roste v rozsáhlém areálu od severní Indie přes střední a jižní Čínu po sever Malajského poloostrova, Tchaj-wan, jih Koreje a střední a jižní Japonsko. Nacházíme ho v místech, kde zimní teplota neklesá ± pod 0 °C. Druh byl popsán jako Acrostichum lingua Carlem Peterem Thunbergem v roce 1784. Kombinaci Pyrrosia lingua poprvé použil Oliver Atkins Farwell v roce 1931.
Pyrrosia lingua je oblíbená a v zahraničí často pěstovaná kapradina, především v Japonsku je v kultuře celá řada odchylek s listy zvlněnými nebo hřebenovitými.
Do mírného pásma zasahuje však jiný, podobný druh Pyrrosia petiolosa. Popsán byl v roce 1897 Konradem Hermannem H. Christem jako Polypodium petiolosum. Kombinaci Pyrrosia petiolosa poprvé použil Ren Chang Ching v roce 1935. Tento druh však zaměnil Baker za Pyrrosia lingua a v roce 1891 používá jméno Polypodium lingua, které přejímá i Aleksandr Vasiljevič Fomin pro Flóru Sibiře (1930). A od té doby se v ruské literatuře tvrdošíjně chybně uvádí výskyt Pyrrosia lingua.
Tento druh roste skoro v celé Číně, severní a jižní Koreji a zasahuje do Přímořského kraje. Neroste na ostrovech – v Japonsku ani na Tchaj-wanu. V kultuře je vzácný.
Čím se oba druhy od sebe liší?
P. petiolosa je menší a má obvykle širší listy (okrouhlé až široce vejčité), na jejichž horní straně jsou dobře patrné bílé tečky vyschlých solí na hydatodách. Výtrusné kupky nejsou přesně ohraničené a mohou splývat. Pleviny na oddenku jsou kratší, přibližně poloviční, k oddenku přitisklé a vždy hnědé. U P. lingua bývají nejmladší pleviny bílé.
Do mírného pásma zasahuje ještě jeden druh Pyrrosia porosa (Presl) Hovenkamp. Jedná se nejspíše o souhrnný taxon několika malých druhů, z nichž Pyrrosia davidii zasahuje na sever do Vnitřmího Mongolska a není tedy vyloučen výskyt na jihu Sibiře. Jedná se o druh s krátkými oddenky, spíše trsnatě rostoucí a s kopinatými listy.
Ve starší literatuře se také můžeme setkat se jménem Pyrrosia tianschanica. Jedná se o neplatné jméno pro Lepisorus albertii (Regel) Ching (L. clathratus pro parte). Lepisorus je drobná kapradina rostoucí ve štěrbinách skal. Na rozdíl od pyrosií má pouze jednu kupku výtrusnic mezi dvěma postranními žilkami. Listy u tohoto druhu jsou opadavé.
