Syn.: Phaseolus communis Pritzel, Phaseolus compessus DC., Phaseolus esculentus Salisb., Phaseolus nanus L.
Česká jména: fasol obecný (Presl 1846), fazol obecný (Kubát 2002)
Slovenská jména: fazuľa záhradná (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Fabaceae – bobovité / bôbovité
Rozšíření: Planě rostoucí formy tohoto a příbuzných druhů se vyskytují v přerušovaném areálu od severozápadní Argentiny až do Střední Ameriky, převážně v horských oblastech. Domestikován byl pravděpodobně opakovaně – nejstarší nálezy kulturních forem pocházejí z Peru asi před 8000 lety, z Mexika jsou asi o 1000 let mladší; fazol většinou doprovázel kukuřici a byl s ní společně pěstován, v době příchodu Evropanů byl už široce a běžně rozšířen v obou Amerikách, dnes je pěstován od tropů do mírného pásu do 60° s. z. š.
Ekologie: Ve volné přírodě roste převážně v řídkých keřových porostech. V našich podmínkách kvete od června, květy jsou opylovány hmyzem a jsou částečně cizosprašné.
Popis: Plané formy jsou víceleté liány s pukavými lusky a semeny kolem 5 mm velkými. Kulturní fazol je jednoletá levotočivá liána asi do 4 m dlouhá (zpravidla s delší vegetační dobou) nebo nízká (od 20 cm) keříčková rostlina. Stonky jsou víceméně oblé a lysé, listy trojčetné, roztroušeně chlupaté a slabě lepivé, květenství s nejvýše několika oboupohlavnými květy. Plodem je lusk, většinou lysý, až s 20 lesklými semeny různého tvaru a barvy. I pěstované formy jsou diploidní (2n = 22).
Záměny: Trochu podobný je i pěstovaný fazol šarlatový (Phaseolus coccineus), který ale klíčí hypogeicky, celá rostlina je hrubší a mohutnější, květenství bohatší, květy jsou bílé, červenobílé nebo červené, lusky drsné a pevné, semena má zpravidla větší a víceméně oblého tvaru.
Využití: Zralá semena jsou jednou z nejvýznamnějších potravin a nejdůležitějším zdrojem rostlinných bílkovin (složení zralých semen – kolem 60 % uhlovodanů, 20–25 % bílkovin a 2 % tuku), po sóji je fazol nejpěstovanější luštěnina (údaje FAO – rok 2010 – pěstován na skoro 30 miliónech hektarů s produkcí kolem 23 miliónů tun – spolu s dalšími druhy rodu), mladé lusky jsou pěstovány jako zelenina (asi 1,5 miliónu hektarů a 20 miliónů tun). Mladé listy se dají jíst syrové v salátech, dospělé vařené, slámu je možné zkrmovat. Lusky a semena snižují hladinu cukru v krvi, látky obsažené v kořenech mají narkotické účinky, z fazolí je možné získávat hnědé barvivo. Zralé syrové fazole jsou jedovaté (u některých odrůd stačí několik semen), otrava se projevuje průjmy a zvracením.
Poznámka: Z přírody je uváděno několik infraspecifických taxonů, plané drobnosemenné formy se často uvádějí jako P. vulgaris var. aborigineus; při pěstování se běžně rozlišují convar. vulgaris jako typy popínavé a convar. nanus typy keříčkové. Druh je výjimečně variabilní co se týče barvy květů (bílá, světle žlutá, světle růžová nebo světle fialová až načervenalá), různé linie se výrazně liší i tvarem (zahnutím, tloušťkou, mírou zaškrcení apod.), strukturou (přítomnost pergamenové blanky, tloušťka, povrch) i zbarvením zralých lusků (od bělavého přes žluté a zelené až černofialové, případně různým způsobem žíhané) a především tvarem a zbarvením semen – v tomto ohledu jde o nejproměnlivější rostlinný druh vůbec.
Fotografováno ve dnech 3. a 4. 9. 2012 (Česko, Pečky – kultura).