Syn.: Chavica longa H. Karst., Chavica roxburghii Miq., Chavica sarmentosa Miq., Piper roxburghii (Miq.) J. Presl
Čeleď: Piperaceae Giseke – pepřovníkovité
Rozšíření: Původní areál zřejmě zaujímal téměř celou Indii od podhůří Himálaje až do jižního cípu, dále Nepál, Bhútán a Srí Lanku, ale asi přesahoval i do severní Barmy a jižní Číny (Jün-nan). Druhotně byl zaznamenán ve Vietnamu a Malajsii. Místy se pěstuje v kultuře.
Ekologie: Stanovištěm jsou různé typy poloopadavých a stálezelených lesů, vystupuje do nadmořské výšky asi 1500 m.
Popis: Dvoudomá, jen částečně dřevnatějící opíravá nebo ovíjivá liána; stonek je křivolaký, v mládí obvykle velmi jemně pýřitý. Listy jsou střídavé, zejména na bázi stonku dlouze řapíkaté, výše téměř přisedlé; řapík je 1–3(–9) cm dlouhý; čepel dolních listů je široce vejčitá až ledvinitá, nejvyšších až kopinatá, 6–12 cm dlouhá a 3–12 cm široká, tenká, lesklá, hustě žláznatá, obvykle se 7 vnořenými žilkami a řídkou sítí žilek 2. řádu, na bázi srdčitá, se zaokrouhlenými bazálními laloky, na vrcholu špičaté až zašpičatělé. Květy tvoří husté zakřivené klasy vyrůstající naproti listů; samčí květenství má 2–3 cm dlouhou stopku a je 4–5 cm dlouhé, přímé, listeny jsou okrouhlé, o průměru asi 1,5 mm, nahé květy nesou 2 tyčinky; samičí květenství má stopku podobně dlouhou, ale je jen (1–)1,5–2,5 cm dlouhé, listeny mají průměr jen asi 1 mm, semeník je vejcovitý, s 3 čnělkami. Plody jsou peckovice o průměru asi 2 mm dlouhé, tmavočervené až černé.
Využití: Podobně jako černý pepř (plody Piper nigrum) plody tohoto druhu slouží jako koření; na rozdíl od známějšího černého pepře mají ostřejší chuť. Je zajímavé, že do antického Řecka se zřejmě dostal dříve než jeho známější příbuzný; někteří z antických autorů je ani nerozlišovali, ačkoli např. Theophrastos je rozeznával přesně. Ve středověku obliba dlouhého pepře v Evropě značně upadla poté, co jeho místo v kuchyni zaujaly americké chilli papričky (Capsicum frutescens). Naproti tomu indická kuchyně jej stále oblibuje, podobně se stále užívá v jihovýchodní Asii i v severní Africe. V ájurvédské medicíně je to oblíbený prostředek proti bolestem hlavy a zubů, při léčbě chorob cest dýchacích i trávící soustavy (např. při nechutenství i při střevních parazitech), rovněž má antiseptické účinky. Účinnými látkami je směs pyrolidinových a piperidinových alkaloidů.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 22.–26. 1. 2019 (Indie, Kérala, Munnar a Kumily).