Syn.: Osmunda coronaria Mull.
Čeleď: Polypodiaceae Berchtold et J. Presl – osladičovité
Rozšíření: Areál se táhne jihovýchodní Asií od Barmy a Vietnamu přes Malajsii, Borneo a Sumatru až po Filipíny. Ze Singapuru je uváděno zplanění.
Ekologie: Epifytická kapradina, může růst na mnoha druzích hostitelských stromů na rozličných lokalitách, od deštných pralesů po pobřežní porosty, ale i na plantážích užitkových dřevin. Je častá i na stromech podél silnic a cest a v městských parcích na místech s vhodným klimatem. Vyžaduje totiž celoročně vysokou vzdušnou vlhkost, dostatek tepla a světlé stanoviště bez přístupu přímého slunečního světla.
Popis: Mohutná epifytická kapradina s význačnou heterofylií. Krátké dužnaté silné oddenky mají až 1 cm v průměru a jsou zakryty sterilními listy (trofofyly). Trofofyly vyrůstají jako první a jsou těsně přitisknuté k podkladu: většinou ke kmeni nebo silným větvím hostitelského stromu; další listy přirůstají směrem ven, takže po čase vzniká miskovitý útvar tvořený uvnitř z odumírajících hnědých starých listů, do kterého se zachytává voda, ale také prach, ptačí exkrementy, spadané listí a podobný materiál, což poskytuje rostlině živiny i ochranu kořenů před vysycháním. Trofofyly jsou těsně přitisknuté k podkladu, okrouhlé až vějířovité, celokrajné nebo u mladších listů laločnaté až parožnatě členěné (maximální délka zářezů je až 20 cm), výrazně žilkované, zprvu světle zelené, posléze odumírají a hnědnou. Plně dorostlý trs sterilních listů má rozměry 40–110 × 25–55 cm. Fertilní listy (sporofyly) jsou převislé, tmavě zelené, úzce řemenovité, opakovaně pravidelně vidličnatě větvené, 50–125(–200) cm dlouhé; koncové laloky těchto listů nikdy nejsou špičaté, jen tupě trojúhelníkovité nebo okrouhlé. Kupky výtrusnic vyrůstají na rubu konců laloků v srdčitých až ledvinitých plochách o délce až 15 cm, jsou tmavě hnědé, tvoří je sporangia a plstnaté, hvězdovité chlupy.
Využití: Jedná se o dosti oblíbenou pokojovou rostlinu, ačkoli je pěstována méně často než příbuzný druh Platycerium bifurcatum. Vzhledem k potřebě vysoké vzdušné vlhkosti však roste nejlépe ve skleníku. Ani hojné rosení často nezabrání předčasnému hnědnutí listů. V létě by se měla parožnatka pěstovat při teplotě 18–25 °C, v zimě by neměla teplota klesnout pod 15 °C.
V Malajsii je rostlina využívána i v lidovém léčitelství, byť poněkud kuriózním způsobem. Popelem ze spálených listů se natírají lidé postižení patologickým zvětšením sleziny.
Poznámka: V „košíku“ trofofylů vzniká prostor, který využívají mnozí živočichové. Často tu nalézají úkryt ptáci, drobní savci, občas se zde najdou i mravenčí hnízda.
Fotografováno v lednu 2013 (Thajsko, Pattaya, Siam park).