Česká jména: plevucha (Presl 1846)
Čeleď: Caryophyllaceae Juss. – hvozdíkovité
Rozšíření: Kapverdský endemit, vyskytuje se na ostrovech Santo Antão, São Nicolau, Branco, Santiago a Fogo, z ostrovů São Vicente a Sal existují staré, nyní nepotvrzené údaje.
Ekologie: Obvykle roste na skalních teráskách, kolonizuje i mladé výlevy lávy. Vystupuje až do nadmořské výšky kolem 2000 m.
Popis: Vystoupavý až přímý, méně často poléhavý polokeřík, větvičky jsou šedavě, řidčeji stříbřitě chlupaté, až 50 cm vysoké. Listy jsou vstřícné nebo zdánlivě přeslenité, široce vejčité, obkopinaté až kopisťovité, až 9 mm dlouhé a 4 mm široké, na rubu hustě šedě plstnaté, na líci obvykle zelenavé, méně hustě oděné, na bázi zřetelně zúžené do krátkého řapíku, celokrajné, na vrcholku tupé až špičaté; palisty jsou drobné. Květenství je hustá lata složená z vidlanů; kališní lístky jsou blanité, bělavé nebo hnědavé; korunní lístky jsou bělavé, kratší než kalich; tyčinek je 10; semeník je svrchní, srostlý z 3 plodolistů. Plodem je tobolka, otvírá se 3 zuby.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2017) řadí tuto endemickou plevuchu k potenciálně ohroženým druhům (NT).
Poznámka: Rostliny jsou značně proměnlivé ve vzrůstu a tvaru listů, tato variabilita má nejspíš souvislost s charakterem stanovišť. Na Kapverdách se na několika místech na pobřeží vyskytuje i blízce příbuzný druh Polycarpaea nivea, která se odlišuje hustým stříbřitým oděním líce listů a absencí řapíkatě zúžené listové báze. Na kontaktu obou druhů se ale vyskytují i rostliny s přechodnými znaky.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 2.–9. 11. 2006 (Kapverdy, Santo Antão, Cova a Pontinha da Janela, a Fogo, Galinheiros).