Giambattista della Porta (Gianbattista Della Porta, John Baptist Porta, Giovanni Battista della Porta) se narodil pravděpodobně v roce 1535 ve Vico Equense u Neapole, zemřel 4. února 1615 v Neapoli. Italský polyhistor a dramatik.
Byl synem šlechtice, který si zval filozofy, matematiky, básníky a hudebníky. Jejich domácí prostředí se podobalo soukromé univerzitě. Giambattista a jeho bratři získali všestranné vzdělání, měli schopnosti věnovat se vědě, zvláště matematice. Navíc měli zájem o umění, především hudbu. Zároveň se učili to, co měl v té době ovládat šlechtic – tanec, jízdu na koni, boj.
Neapol byla součástí španělského království, kterému vládli Karel V. Habsburský (1500–58) a Filip II. Habsburský (1527–98). Ti vedli náboženské války proti protestantům (Nizozemsko, Německo). Současně se střídali papežové, z nichž Řehoř XIII. podporoval inkvizici, Sixtus V. vyžadoval důslednou protireformaci stejně jako Klement VIII. (za něj byl upálen Giordano Bruno). Zároveň se během renesance změnil způsob myšlení s důrazem na lidský rozum a poznání. V umění se objevil zájem o anatomii, optiku, různé výrobní technologie. Ve vědě se prosadil tzv. baconovský přístup (induktivní metoda) – od konkrétních pozorování a experimentů postupovat k obecným závěrům. S objevy antických památek se začalo rozvíjet sběratelství.
Giambattista byl dobře ekonomicky zabezpečen, a proto se mohl věnoval svým zájmům. Zajímal se o vědy v širokém spektru: geologii, optiku, medicínu, působení jedů, metalurgii, střelný prach, dokonce i vznik parfémů. Samozřejmě se zabýval i uměním. Jeho nejznámější dílo Magiae Naturalis, které poprvé vyšlo v roce 1558 v Neapoli. Byla to jakási encyklopedie, protože zahrnovala po rozšíření z roku 1589 ve 20 svazcích mnoho jeho zájmů – okultní filozofii, astrologii, alchymii, matematiku, meteorologii, přírodní filozofii. Uvedl zde také popis camery obscury, kterou zdokonalil (zřejmě proto cestoval do skláren na ostrov Murano u Benátek). Zabýval se použitím konvexních čoček a cameru porovnával s lidským okem. Tímto zařízením promítal svým hostům obrázky a tím vzbudil nepříjemný zájem inkvizice, byl vyšetřován kolem roku 1578. Magiae Naturalis byla vydána pětkrát latinsky během 10 let, v roce 1560 přeložena do italštiny, v roce 1565 do francouzštiny, v roce 1566 do nizozemštiny, později do angličtiny. V roce 1583 publikoval práci o tajných kódech (kryptografii) De furtivis literarum notis, kde popsal první známou šifrovací metodu (substituční šifru).
V roce 1586 publikoval práci o medicíně a fyziognomii De humana physiognomonia libri IIII. Sbíral různé zajímavosti a vytvořil soukromé muzeum, které otevřel zájemcům. Jednalo se o sbírku kuriozit podle renesančního pojetí, ale zaměřené na přírodní vědy. Inspiroval následovníky, např. jezuitu Athanasia Kirchera (1601–80), který se zabýval orientalistikou (např. egyptské hieroglyfy), geologií, lékařstvím (včetně mikroskopie a hledání původce moru) a založil podobnou sbírku v Římě.
Della Porta se věnoval i sbírání rostlin a exotické rostliny pěstoval. O rostlinách vydal rozsáhlou práci Phytognomonica (1588, Neapol), rozčleněnou na 8 knih. Uspořádal v nich rostliny do skupin pro usnadnění interpretace podobnosti rostlin a orgánů lidských i živočišných a také pro vztah rostlin k planetám pro potřeby astrologie. Uvedl zde vztah rostlin k předpokládaným léčebným účinkům, ale hlavně vytvořil skupiny podle podobnosti. První a druhá kniha jsou spíše obecnějším úvodem a v mnohém se odvolávají na antickou literaturu (např. Theophrasta, Plinia, Dioscorida, ale i Avicennu), ale jsou zde již zmíněny rozdíly v geografickém původu, klimatu a stanovišti, uvedeny jsou příklady očekávaného léčebného účinku podle vzhledu rostlin. Podle prostředí jsou uvedeny rostliny vodní, bahenní, terestrické, horské, lesní, pěstované a plané. V dalších knihách jsou uvedeny příklady, někdy i s vysvětlujícími ilustracemi. Seskupení rostlin vyžaduje často velkou fantazii, neexistuje jednotící pravidlo. V třetí knize jsou příklady podobnosti k lidským orgánům: kůže (skvrny a výrůstky), bradavice (šupiny), otoky a zduřeniny (hlízy), vlasy (vláknité útvary, Asplenium trichomanes, chmýr na nažkách u druhů rodu Carduus aj.), oči (květy, květenství úbory, připomínající otevřené oko), zuby (šiška borovice, granátové jablko, Lathraea), prsty (prstovité kořeny vstavačovitých, členěné listy, květenství trav), srdce (listy, hlízy, plody, Cydonia, Valeriana, Persea); plíce (listy dymnivka, plicník, kořeny), vztah k porodu (dítě v těle matky – květenství Aristolochia, plod Juglans, stroužky česneku), varlata (vstavačovité rostliny), močový měchýř (nafouklé plody Physalis, Colutea). Ve čtvrté knize jsou skupiny podle vzhledu: zahnuté nebo článkované kořeny, květenství (vijan) nebo plody připomínající zadeček štíra; oddenky a kořeny připomínající hady (Bistorta); květy připomínající mouchy nebo motýly (vstavačovité, hrách); skvrny na stonku připomínající hady a ryby (Arum), rostliny chlupaté, rostliny s listy a plody podobnými rohům a parohům (Arum, zatočené lusky, trčící plody atd.); květy a listy podobné hřebínkům ptáků – kohouta, páva (dymnivka, šalvěj, okolík miříkovitých); podobné zobákům nebo tlamám (Antirrhinum, Digitalis); listy podobné jazykům (Ophioglossum, Phyllitis, Plantago, Cynoglossum), zvířecí zuby, ostny, trny (Cnicus benedictus, Smilax, Lycium, Lactuca), bradavky, liány, tvar zvířecího ocasu (květenství trav aj.), otisky kopyta. V páté knize se některé znaky objevují v jiné sestavě, např. hadi (skvrny na stonku), ryby (šupiny – zákrov chrpy, šiška borovice), hlízovité kořeny atd. Šestá kniha se zabývá rostlinami ve vztahu k lidským vlastnostem – sterilními, hezkými, plodnými atd. Sedmá je věnována rostlinám podle lidských emocí – veselé, smutné, zrádné, sympatické atd. V osmé pak jsou rostliny ve vztahu k astrologii – barva květů (žlutá Slunce nebo Jupiter, bílá nebo stříbřitá Luna, červené Mars, růžové Venuše, modré, zelené a nachové Saturn, pestré Merkur), tvar listů (Botrychium, Cyclamen, Arum – Luna), obracející se k slunci a k měsíci atd. Na konci osmé knihy je zařazen index.
V roce 1583 nebo 1584 uveřejnil práce o pěstování ovocných stromů a oliv Pomarium a Olivetum. Zemědělství věnoval encyklopedickou práci Villae libri XII z let 1583 až 1592. Z jeho dalších prací byla např. optice a anatomii oka věnována De refractione optices (1589 nebo 1593), hydraulickým strojům Pneumaticorum libri III (1601), meteorologii De aeris transmutanionibus (1609), výsledkům chemických pokusů De distillatione (1610).
Pravděpodobně vynalezl dalekohled, ale zemřel před vydáním spisu De telescopio (publikována až v 20. století, 1962). Na jeho objev navázal daleko známějším zdokonalením dalekohledu v roce 1609 Galileo Galilei.
Della Porta asi v roce 1580 založil v Neapoli první evropskou vědeckou společnost Academia Secretorum Naturae (Accademia dei Segreti), která se zabývala zemědělstvím, hydraulikou, vojenským inženýrstvím, farmakologií aj. Musel ji však rozpustit pro podezření z šíření okultismu, dokonce byl předvolán před papeže Pavla V. (1552–1621, papež od 1605). V roce 1592 bylo zakázáno šířit jeho filozofická díla, zákaz byl zrušen už v roce 1598. Na Della Portovu akademii navázala velmi brzo (1603) italská vědecká akademie (Accademia dei Lincei), kterou založil v Římě F. Cesi. Název Lincei byl inspirován citátem z Della Portovy Magia Naturalis „o pozorování očima jako rys“. Della Porta s touto akademií, jejímž členem byl i Galileo, spolupracoval od roku 1610. Della Porta také napsal kolem dvaceti divadelních her.
