Nedávné schvalování nového trestního zákoníku a následná diskuse o možnosti pěstovat kaktusy ukázaly, v jakém zmatku vznikají naše zákony, ale i to, jak je obtížné se v nich orientovat a že i dobrý úmysl zákonodárce může mít dalekosáhlé, byť třeba nezamýšlené důsledky. Pro běžného občana je obtížné se v množství zákonů, vyhlášek, směrnic, nařízení, norem a mezinárodních smluv vyznat a také pochopit, co zákonodárce chtěl vlastně říci a jaké to má pro něj jako občana důsledky. Proto jsme se rozhodli, že na stránkách BOTANY.cz se problematice vztahu rostlin a zákonů budeme více věnovat. Bude se jednat o pohled navýsost botanický, proto jistě právníci prominou některé méně odborně znějící formulace či interpretace.
Již dávno neplatí romantická představa, že rostliny stvořil Bůh všem lidem pro potěchu a užitek a že jejich pěstování a studium je záležitost bohulibá, či alespoň mocnářství neškodná. Dnes se za stvořitele a vlastníka planých rostlin považují jednotlivé státy či nejrůznější komunity a kdo se pěstováním, zkoumáním, či nedej bože prodejem zabývá, je minimálně podezřelý. Samozřejmě, volné přírody ubylo, některé druhy jsou stále vzácnější, a tak je přísná regulace na místě. Jen je třeba uvážit, zda přírodě daná regulace prospívá či škodí.
Nejsem právník, ale měl jsem od dětství vštípeny dva pojmy – neznalost zákona neomlouvá (to platí bezezbytku pro občana, pro úřad již méně) a že existuje presumpce neviny – tedy že se na člověka z principu nahlíží jako na nevinného a teprve soud určí, zda se trestného činu dopustil. Opak je však pravdou. Chápu, že zadrží-li vojsko člověka a podezřívá ho z terorismu, tak předpokládá to nejhorší. Sám jsem v Sýrii a Turecku byl takto zadržen a postoj vojska chápu. Pokud si myslí, že pokládáte miny a přitom sbíráte rostlinu do herbáře, tak se fatální omyl dá snadno na místě vysvětlit. A vojsko se vždy chovalo, alespoň co se mne týče, profesionálně a korektně. Ale proč se presumpce neviny neobjevuje třeba i v trestním zákoně u držby omamně působících rostlin? Neměl by spíš paragraf znít kdo za účelem intoxikace pěstuje…? Pak by dokazování bylo na žalobci, který musí prokázat, že rostlina se pěstuje za účelem zneužití. Ale dnes musí kaktusář, skalničkář, majitel letničkového záhonu, či dokonce pouze obhospodařovatel pozemku s výskytem rulíku zlomocného dokázat, že rostliny nechce zneužít. Není toto právo postavené poněkud vzhůru nohama? Není to jen ulehčení pro vyšetřovatele, který nemusí prokázat škodlivý skutek a může vás obžalovat, protože se mu jen jevíte podezřele? Zřejmě to bude tím, že pěstování za účelem zneužití bude podstatně složitěji prokazatelné.
Pěstování rostlin, ale i sběr herbářů, jsou stále problematičtější a zanedlouho může být kdejaký zahrádkář či milovník přírody v nebezpečí nejrůznějších postihů, aniž by cokoli zanedbal či v přírodě ohrozil. Spravedlnost je totiž slepá a dokud pracuje se seznamy, obecnými formulacemi či špatnými překlady z evropského práva, může být kriminalizován i zcela nevinný občan. Budiž nám však útěchou, že ani velké podniky – jako obchodní řetězce – dodnes některé zákony nepochopily nebo je ignorují. Pokud se to týká CITES, tak z velké části pochopitelně. Prodávají totiž rostliny uměle vypěstované a to, že se na ně pohlíží jako na rostliny z volné přírody, je jeden z největších nesmyslů, které náš právní řád zná.
Jaké zákony se tedy vlastně týkají rostlin? Protože u nás máme zákony snad na všechno a je jich značné množství, připravili jsme pro vás hned v následujícím dílu tohoto seriálu stručný přehled alespoň těch hlavních. V dalších dílech pak bude následovat jejich vysvětlení.