Kostarika

Dálková komunikace Interamericana překračuje na trase ve směru z hlavního města Kostariky San José na jihovýchod země a dále do Panamy velmi vysoký hřeben pohoří Sierra de Talamanca. Sedlo, v němž překonává nejvyšší bod, leží pod vrchem s nepříliš optimistickým jménem Cerro de la Muerte (Smrtný kopec) ve výšce 3315 m n. m. Právě zde má dnešní cestovatel jednu z nejsnazších možností nahlédnout pod pokličku výškové stupňovitosti středoamerické vegetace.

Číst dál

Přibližně uprostřed západní poloviny Kostariky leží ve vysočině mezi aktivními sopkami Arenal a Tenorio dosti rozsáhlá oblast mlžných lesů v oblasti Monteverde. Chrání ji několik více či méně rozlehlých rezervací. Mezi nejvýznamnější patří Reserva biológica bosque nuboso Monteverde, vyhlášená v roce 1972 a později rozšířená na dnešní rozlohu 105 km², na ni navazuje mnohem menší Reserva Santa Elena vyhlášená v roce 1989 na ploše 3 km² a několik dalších chráněných ploch vlastněných soukromými subjekty.

Číst dál

Parque Nacional Cahuita se nachází na jihu kostarického karibského pobřeží, 45 km jihovýchodně od města Limón. Ochraňuje nejen rozsáhlou mořskou oblast o rozloze 224 km² a jeden z mála dochovaných kostarických korálových útesů o velikosti 6 km², ale patří sem také 10,7 km² pevninské části parku, která chrání porosty mangrove a tropický deštný les. Území bylo chráněno již od roku 1970 jako Monumento Nacional Cahuita a teprve v roce 1978 došlo k vyhlášení národního parku.

Číst dál

Národní park Rincón de la Vieja byl vyhlášen v roce 1973 v části horského rozvodnicového hřebene, který prostupuje severozápadem Kostariky. Jeho rozloha činí 141 km². Motivem ochrany je zde komplex biotopů v krajině stratovulkánu Rincón de la Vieja, který vytváří několik kráterů, z nichž nejvyšší jsou Von Seebach (1895 m) a Santa María (1916 m). Zahrnuje dosti dlouhý gradient vegetace od úpatí až po vrcholky, a to jak plochy se stabilizovanou vegetací, tak přirozená sukcesní stádia na plochách permanentně ovlivňovaných nedávným i současným vulkanismem, který započal asi před 3500 lety. Poslední menší erupce zde byla zaznamenána v roce 2011.

Číst dál

Na severozápadě země se při pacifickém pobřeží rozkládá jeden z rozsáhlejších národních parků Kostariky – Santa Rosa. Byl vyhlášen již v roce 1971, postupně rozšiřován a nyní zaujímá plochu 491 km². Zahrnuje mořské pobřeží s několika plážemi a zázemí přilehlých pahorkatin; nejvyšším bod dosahuje nadmořskou výšku asi 450 m.

Číst dál

Centrální kotlina ve vnitrozemí Kostariky leží v nadmořské výšce 1000–1450 m a skýtá velmi příjemné klima. Právě sem se v minulosti soustředily španělské kolonizační aktivity, dnes jsou zde největší kostarická sídla, včetně současného hlavního města San José. Zdejší klima je třeba mimořádně vhodné pro pěstování kávy.

Číst dál

Ochrana přírody v Kostarice má mnoho různých podob. Vedle národních parků a přírodních rezervací, jejichž statut má podobu nám známou, řadu chráněných území vlastní a provozují také soukromníci. Pro nás je dost nezvyklá představa, že privátní subjekt provozuje rezervaci za účelem zisku – ale ve skutečnosti jde často o to, že živočichy, rostliny nebo vzácný ekosystém chrání pro to, aby je mohl „nabídnout“ návštěvníkům ve stylu ekoturistiky, safari nebo jiného podobného typu aktivit. V Kostarice je speciálně velmi oblíbený birdwatching nebo zkráceně birding, který bychom mohli do češtiny přeložit jako ptákování.

Číst dál