Ochrana přírody v Kostarice má mnoho různých podob. Vedle národních parků a přírodních rezervací, jejichž statut má podobu nám známou, řadu chráněných území vlastní a provozují také soukromníci. Pro nás je dost nezvyklá představa, že privátní subjekt provozuje rezervaci za účelem zisku – ale ve skutečnosti jde často o to, že živočichy, rostliny nebo vzácný ekosystém chrání pro to, aby je mohl „nabídnout“ návštěvníkům ve stylu ekoturistiky, safari nebo jiného podobného typu aktivit. V Kostarice je speciálně velmi oblíbený birdwatching nebo zkráceně birding, který bychom mohli do češtiny přeložit jako ptákování.
Amerika
Kostarika, Sarchí, Jardín Botánico Else Kientzler
Kostarická soukromá botanická zahrada Jardín Botánico Else Kientzler se nachází v severní části města Sarchí v severozápadní části centrálního údolí. Není lehké ji najít, několik desítek metrů západně od náměstí je na křižovatce u fotbalového hřiště malá cedulka, musíte se dát směrem doprava do kopečka a ještě dál nad stadiónem ji najdete u areálu Kientzlerova zahradnického podniku, kterým musíte projít.
Kuba, Havana, Jardín Botánico Nacional de Cuba
Národní botanická zahrada Kuby se nachází 25 km jižně od Havany a byla otevřena veřejnosti v roce 1984. Má rozlohu 600 hektarů a hostí 4000 rostlinných druhů. Je spravována Univerzitou v Havaně.
Kuba, Valle de Viñales
Nejzápadnější částí Kuby, provinciemi Artemisa a Pinar del Río, se v délce zhruba 160 km táhne horský masiv Cordillera de Guaniguanico. Řeka Río San Diego jej rozděluje na dvě části: západní se nazývá Sierra de los Órganos, východní Sierra del Rosario. Nejvyšší horou tohoto pohoří je Pan de Guajaibón, která dosahuje nadmořské výšky 699 m. Není to tedy horský masiv nikterak mohutný, přesto v něm najdeme celou řadu pozoruhodností.
Mexico, Puerto Vallarta, Los Jardines Botanicos de Vallarta
Puerto Vallarta je krásné město na pacifickém pobřeží středomexického státu Jalisco, které se rozkládá podél širokého zálivu. Je známé především jako turistické středisko. Lidé sem přicházejí, aby si užili dlouhé pláže s jemným pískem, pětihvězdičkové hotely a skvělou mexickou kuchyni. Ovšem na zdejší botanickou zahradu narazí většinou jen náhodou.
Mexiko, Xalapa, Jardín Botánico Francisco Javier Clavijero
V Mexiku najdeme asi čtyři desítky botanických zahrad. Patří k nim také Jardin Botanico Francisco Javier Clavijero, která se nachází ve městě Xalapa ve státě Veracruz, přesněji 122 km západně od přístavu Veracruz a 302 km východně od hlavního města Mexico City.
Nejsevernější Chile – od Pacifiku až do národního parku Lauca
Nejsevernější část Chile – přesně administrativně se jedná o region Arica y Parinacota – si většinou spojujeme s vyprahlou pouští Atacama. V některých místech zde neprší po celá léta, extrémní sucho tu brání vývoji alespoň trochu souvislejšího vegetačního pokryvu. Občas se přeci jen výraznější déšť nad Atacamou objeví, pak sdělovací prostředky celého světa zaplaví pestrobarevné fotografie rozkvetlé pouště, ze kterých jde hlava kolem. Pravdou však je, že nejčastěji kvete poušť až v poněkud jižnější části Chile, především mezi městy Copiapó a Vallenar, což je dobrých 1200 km od echtseverochilské Aricy na jih. Takže když se vypravíte na skutečný nejzazší sever Chile, máte přeci jen daleko větší šanci vidět především a pouze to, co představuje následující fotografie.
Ohňová země – cesta za květenou nejzazšího jihu Ameriky
Není mnoho míst na Zemi, které by měly tak ponurou a přitom zajímavou historii, jako Ohňová země. Ta přitahovala dávné mořeplavce natolik, že i přes stovky i tisíce obětí se stále znovu pokoušeli tuto zemi dobýt a získat nad ní nadvládu pro svého krále, královnu či parlament. Co je na této zemi tak přitahovalo?
Panama, Archipiélago de Bocas del Toro, Parque nacional marino Isla Bastimentos
V Panamě najdeme v současnosti 16 státem chráněných území. Parque nacional marino Isla Bastimentos byl vůbec prvním panamským národním parkem mořským, byl založen teprve v roce 1988 (v roce 1994 vznikl u pacifického zálivu Chiriquí ještě panamský mořský park další). Zcela nejstarším národním parkem Panamy je potom v centrální části země se nacházející Parque nacional Altos de Campana, který vznikl už v roce 1966.
Zdaleka největším panamským chráněným územím je národní park Darién, který se rozprostírá při panamsko-kolumbijské hranici v nejvýchodnější části země a má rozlohu 5790 km2 (je to tedy o trochu větší Ústecký kraj), naopak nejmenším chráněným územím je Parque natural Metropolitano – ten najdeme uvnitř panamského hlavního města Ciudad de Panamá. Mořský národní park Isla Bastimentos patří k panamským parků spíše menším, rozlohou je srovnatelný třeba s nedaleko odtud ležícím národním parkem v okolí sopky Barú.
Panama, Ciudad de Panamá, El Parque Natural Metropolitano
Přírodní park El Parque Natural Metropolitano je jediný svého druhu v celé Střední Americe. Chrání přírodní oblast tropického lesa uvnitř panamského hlavního města Ciudad de Panamá. Park se rozkládá na ploše 232 hektarů, na kopci severně od centra mezi frekventovanými silnicemi La Amistad a Ascanio Villalaz a řekou Corundú. Přímo parkem vede silnice Via Juan Pablo II. El Parque Natural Metropolitano je zařazen do národního systému chráněných území Panamy (SINAP).
Panama, Parque nacional Volcán Barú – na nejvyšší horu Panamy
Parque nacional Volcán Barú se nachází v západopanamské provincii Chiriquí, jen nedaleko od kostarických hranic, ve vulkanickém pohoří Cordillera de Talamanca. Nejvyšší hora této oblasti – Volcán Barú (Chiriquí) – vystupuje do nadmořské výšky 3475 m a je zároveň nejvyšší horou celé Panamy. Za dobrých rozptylových podmínek, zejména v dopoledních hodinách než vystoupí na vrchol mraky, lze z vršku sopky dohlédnout jak na Karibské moře, tak na Pacifik. Národní park v okolí této mohutné sopky vznikl už v roce 1976, je tedy druhým nejstarším z patnácti panamských národních parků. Rozkládá se na území o rozloze 143,2 km2, což jej v rámci Panamy řadí spíše k chráněným územím menším – svou rozlohou je mezi ostatními národními parky až na 11. místě. Největší národní park Panamy Darién, který najdeme na panamsko-kolumbijském pomezí, je více než čtyřicetkrát větší (5790 km2).
Peru, Camino Inca – cesta, kterou zdolávali staří Inkové
Na nejslavnější jihoamerickou túru, Inckou stezku (Camino Inca nebo taky Inka Trail), se ročně vydávají tisíce lidí, aby si splnili svůj životní sen. I když celá trasa měří něco přes 30 km, cesta trvá čtyři dny včetně návštěvy legendami opředeného Machu Picchu.
Peru, Cañon del Colca – s kondory nad hlavou
Cañon del Colca se nachází v severovýchodní části jihoperuánského regionu Arequipa v provincii Caylloma. Řeka Rio Colca se tu zařezává do horských úbočí a vytváří jeden z nejhlubších kaňonů světa o hloubce téměř 3200 metrů. Za nejhlubší peruánský kaňon je považován nedaleko odtud ležící Cañon del Cotahausi, který dosahuje maximální hloubky až 3500 metrů. Světoznámý severoamerický Grand Canyon v USA je v porovnání s těmito peruánskými kaňony v hloubce sotva poloviční.
Peru, Parque nacional Huascarán – k nejvyšší hoře Peru
Peruánský národní park Huascarán se nachází asi 300 km severně od Limy v pohoří Cordillera Blanca v departmentu Ancash. Byl založen v roce 1975 z důvodu ochrany vzácných rostlin a živočichů, ochrany vodních zdrojů a zachování krajinného rázu. O dva roky později byl vyhlášen biosférickou rezervací a v roce 1985 byl zařazen na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.
Peru, Santuario histórico de Machu Picchu – incká nebesa
Machu Picchu jsou ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách. Nacházejí se v horském sedle mezi horami Machu Picchu a Huayna Picchu, v nadmořské výšce 2430 m, severozápadně od Cuzca. Od června do září tu denně proudí tisíce návštěvníků.