Botanický kaleidoskop

Po revoluci (kolem roku 1991) proběhlo v Pražské botanické zahradě několik jednání „na nejvyšší úrovni“, která měla určit směr dalšího vývoje této zahrady. Některých jsem se jako úplný nováček zúčastnil. V té době byla snaha o získání široké podpory a tudíž neprobíhala pouze zákulisní jednání, jako v mnoha případech později. Pražská botanická zahrada byla v ČR popelkou – dvacet let budovala expozice, projekty byly velkolepé, ale na rozdíl od jiných zahrad, které vznikaly ve stejném období, měla jen minimální podporu. Nevznikly přístupné expozice, sbírky byly pouze periodicky prezentovány během akcí. Neměla dořešené pozemky, ale zato byla společensky angažovaná – pořádala branné hry, pionýrské tábory apod.

Číst dál

Prohlížení fotografií zde na BOTANY.cz ve mně opět vyvolává otázku, co je vlastně botanická zahrada. Na první pohled jednoduché, ale zkusme se nad tím zamyslet. Různě zdařilých definic je mnoho, ale žádná z nich není úplně dokonalá. Botanické zahrady shromažďují sbírky rostlin a ty prezentují veřejnosti. Sbírky rostlin však prezentuje i řada parků a okrasných zahrad, a to i v ucelených expozicích. Řada parků v Anglii a Holandsku má sbírky natolik úplné a reprezentativní, že jsou zařazeny do systému „Národních sbírek“. To, že rostliny jsou označené jmenovkou, je v nich samozřejmostí.

Číst dál

V posledních letech se bohužel stále častěji setkáváme s obhajobami salepu. Salepové nápoje jsou nabízeny v čajovnách, mnohdy jsou jim připisovány blahodárné účinky na lidský organismus. Jen málokterý konzument si ale uvědomuje, že pitím salepu se vlastně přímo podílí na barbarském ničení přírody. Především země Blízkého východu získávají salep z původních druhů orchidejí. Jsou přitom ničeny nezřídka i populace druhů velmi vzácných. Co můžeme vlastně spolehlivě o salepu říci?

Číst dál

V žádné podzimní květinové vazbě nesmějí chybět červené lampionky plodů mochyně židovské (Alkekengi officinarum), jejich nápadná barva rozzáří každou kytici. Rostlina samotná je často pěstována v zahradách i parcích, ale objevuje se také v jejich okolí nebo při okrajích lesů a cest. Její výskyt u nás je snad jen druhotný, i když na některých lokalitách v teplejších oblastech mají její porosty přirozený charakter.

Číst dál

Říká se, že nejvyšší strom České republiky roste nedaleko od obce Vlastiboř na Jablonecku – všechny stromy u nás samozřejmě změřeny nejsou, ale možné to je, v roce 2014 mu byla naměřena úctyhodná výška přes 64 metry. A byl tu patrně vysazen teprve v sedmdesátých letech 19. století, což zas až tak dávno není. Možná už tušíte, že to nebude žádný smrk ani jedle: boubínský Král smrků měřil něco přes 58 m, památná Fremuthova jedle od Dolní Folmavy jen 51 m. Onen vlastibořský velikán vůbec není naší dřevinou domácí, pochází až ze západu Severní Ameriky – je to douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii). Ve své domovině mohou její největší kusy dosáhnout výšky i přes 100 m a dožívají se věku okolo 750 let, i když jsou doloženy také exempláře podstatně starší.

Číst dál

Anglický publicista, farmář a autor zahradnického spisu The American Gardener William Cobbett v roce 1819 zcela vážně prohlásil, že šrucha zelná (Portulaca oleracea) je zlomyslný plevel, který konzumují jedině Francouzi a prasata, když nemohou sehnat nic jiného. Vždycky si na jeho krutou poznámku vzpomenu, když vidím na chodnících prorůstat šruchu mezi dlaždicemi. Pod každou dlaždicí je obvykle něco písku, pak ještě silnější vrstva štěrku, jenže ono to stejně stačí, aby mohla tato houževnatá bylina dobře prosperovat.

Číst dál

Téměř každý zná jméno anglického krále Jindřicha II. Plantageneta (1133–1189). Plantagenet je přezdívka, kterou první nosil jeho otec Geoffrey, hrabě z Anjou, který se stal druhým manželem Matyldy Anglické.

Číst dál

Hrách na stěnu házet, vítr v polích honit, vodu z rybníka po lžících do potoka nosit… Všechna tato rčení se vyjadřují o marném konání. Nesmyslnost chytání větru lze pochopit snadno, nikdo jistě nepochybuje ani o nevhodnosti používání lžic k výlovu rybníka. Jenže jak je to s tím hrachem? Proč zrovna hrách, proč ne třeba fazole nebo cokoli jiného?

Číst dál

Člověk žijící na venkově se často setkává s různými do přírody vysazenými rostlinami.

Číst dál

V přírodě najdeme mnoho rostlin, které původně žily v jiných částech světa. Mnohdy jsou to rostliny, které ani za cizokrajné nepovažujeme. Důležité je, jak dlouho už tady jsou a jak se přizpůsobily podmínkám a soužití s ostatními organismy. Dá se říci, že v značné části Evropy jsou po době ledové všechny rostliny navrátilci nebo noví příchozí. Proč se tedy zajímat o to, které rostliny se do naší přírody dostávají dnes, ať už utečou ze zahrádky, anebo je dokonce někdo vysadí?

Číst dál

Pukléřku islandskou (Cetraria islandica), neboli islandský mech, nespojuje s Islandem jen její druhové jméno. V životě Islanďanů hrála po staletí důležitou roli. O tom, že se dodnes používá, jsem se přesvědčila v Reykjavíku, kde jsem viděla prodávat sáček pukléřky v obchodě se zeleninou za 198 islandských korun.

Číst dál

Osobnost Petra Voka z Rožmberka vždy poutala pozornost. Příslušník jednoho z nejpřednějších a nejslavnějších šlechtických rodů zemřel tiše v roce 1611, s ním skončil celý věhlasný rod Rožmberků. Dnes vám budu vyprávět o jedné drobné a méně neznámé historce z jeho života. Úplně dokonale doložena není, jenže skutečně se stala. Musela se stát, vše totiž tomu nasvědčuje. Kdyby se nestala, všechno by dnes bylo jinak.

Číst dál