Česká jména: odule (Presl 1846), odula (Mareček 1997)
Čeleď: Melastomataceae Juss. – odulovité
Incertae sedis: MELASTOMA AFFINE D. Don – australská odule
ZAJÍMAVOSTI
Invazivní rostliny v přírodě – několik příkladů venkovských
Člověk žijící na venkově se často setkává s různými do přírody vysazenými rostlinami.
Invazivní rostliny v přírodě – pět klasických příkladů městských
V přírodě najdeme mnoho rostlin, které původně žily v jiných částech světa. Mnohdy jsou to rostliny, které ani za cizokrajné nepovažujeme. Důležité je, jak dlouho už tady jsou a jak se přizpůsobily podmínkám a soužití s ostatními organismy. Dá se říci, že v značné části Evropy jsou po době ledové všechny rostliny navrátilci nebo noví příchozí. Proč se tedy zajímat o to, které rostliny se do naší přírody dostávají dnes, ať už utečou ze zahrádky, anebo je dokonce někdo vysadí?
Islandský mech
Pukléřku islandskou (Cetraria islandica), neboli islandský mech, nespojuje s Islandem jen její druhové jméno. V životě Islanďanů hrála po staletí důležitou roli. O tom, že se dodnes používá, jsem se přesvědčila v Reykjavíku, kde jsem viděla prodávat sáček pukléřky v obchodě se zeleninou za 198 islandských korun.
Iva Hüttnerová je kmotrou hořečku českého
Iva Hüttnerová je pro řadu lidí ztělesněním pohody. Její televizní pořady voní domovem a klidem, stejně tak najdeme spoustu lásky v jejích obrazech. Určitě tedy chápete, že to musela být právě ona, koho jsme oslovili v souvislosti s kmotrovstvím pro volbu Národní ohrožené rostliny. Jsme velice rádi, že naši nabídku přijala a stala se kmotrou hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica).
Jak se dříve určovaly rostliny podle barev
Tadeáš Hájek z Hájku v předmluvě k prvnímu českému vydání Matthioliova Herbáře z roku 1562 poznamenává, že rostliny se navzájem odlišují barvou, vůní a chutí, člověk rostliny potom rozlišuje zrakem, čichem, chutí a navíc dotekem. Chuť je podle Hájka pro hodnocení rostlin smyslem vůbec nejdokonalejším. Když tuto dávnou pravdu zaslechne současný botanik, zákonitě se usměje. Jakže by rozlišoval od sebe jednotlivé druhy rostlin podle chuti nebo vůně! Vždyť ani barva není znakem zrovna dokonalým, může být velmi proměnlivá i v rámci jediného druhu, navíc jinak zelená je tráva ráno, jinak večer. Dnešní botanika dospěla k rozlišovacím znakům stálejším, daleko jednoznačnějším, méně zpochybnitelným. Pak se dnešní člověk ani nemůže divit, že dřívější učenci se v hledání příbuzenských vztahů u rostlin tak často pletli.
Jenže, milí moji, je to stejně podivné! Pokud ještě v polovině 16. století rozlišovali rostliny jen podle barvy, vůně a chuti, je skoro až neuvěřitelné, že se nepletli ještě daleko více! Při vší té nedokonalosti dokázali přece naznačit příbuzenské vztahy mezi mnohými skupinami rostlin velmi solidně! Pokusme se do tohoto velkého otazníku trošku strčit, třeba nás něco napadne. Vyzkoušejme to třeba s barvou.
Jak se, prosím, tahle rostlina jmenuje? …A JAK ČESKY?
Ještě nikdy nebyla absence českých národních jmen rostlin tam výrazná, jako v posledních dvaceti letech. Státní hranice přestaly být neprostupné, navíc nové technologie umožňují během okamžiku navázat kontakt i s nejodlehlejšími kouty planety. Exotika už vůbec není synonymem pro nedostupnost, cokoli může být během chviličky tady – na záhoně, ve skleníku, či třeba jen na fotografii v počítači, je úplně jedno jak, ale prostě TADY! To pociťujeme velmi dobře i my v naší redakční poště.
Jan Čeřovský je kmotrem mateřídoušky
Životní dráha vědce, botanika, lektora, redaktora, cestovatele, světově uznávaného odborníka na ochranu přírody a mého dlouholetého kolegy Jana Čeřovského je opravdu pestrá. Ochrana přírody a ekologická výchova se nakonec stala jeho celoživotním posláním. Dlouhá léta působil profesionálně v naší i mezinárodní ochraně přírody, pracoval v sekretariátu IUCN – Mezinárodní unie na ochranu přírody ve Švýcarsku, přednášel u nás i v zahraničí, stal se prezidentem Nadace ECOPOINT, podílel se na budování Výchovně vzdělávacího střediska Rýchory, organizoval pomaturitní studium ochrany přírody, pořady pro rozhlas (zejména Meteor), koordinoval vědecké projekty… V roce 1996 se stal prvním prezidentem mezinárodního sdružení pro ochranu evropské flóry PLANTA EUROPA. V anketě o národní ohroženou rostlinu se ujal kmotrovství mateřídoušky.
Jaroslav Dušek je kmotrem hrušně polničky
Správný kmotr pro volbu Národní ohrožené rostliny by měl být člověkem rázným i přívětivým, měl by mít dobrý přehled o světě kolem, neměl by ale ztrácet ani smysl pro detail. Tak jsme si to alespoň původně naplánovali. Jestli se nám to bezezbytku podařilo, ať už rozhodnou samotní čtenáři. S jistotou ale vím, že v osobě herce Jaroslava Duška jsme takového kmotra určitě našli. Stal se kmotrem hrušně polničky (Pyrus pyraster).