ZAJÍMAVOSTI

Rebarborový koláč býval klenotem na nedělním stole mé babičky – a když neměla koláč, vytáhla aspoň rebarborový kompot. Rebarborová laskomina se mi proto dlouho spojovala se světem lorňonů a šněrovaček, nebo dokonce ještě lépe se vším, co nás těší už po staletí, ne-li rovnou od věků.

Číst dál

Není nic neobvyklého, když před Vánocemi zavládne v kuchyních zmatek. Na samotného kapra je sice ještě čas, ale rozhodně je potřeba zkontrolovat zásoby vhodného koření, bez kterého by tradiční ryba neměla ten správný šmak.

Číst dál

Dobrá znalost rostlinné říše byla starověkem vysoce ceněna, v biblickém pojednání o moudrosti krále Šalomouna se dokonce dočteme, že i on vytvořil jakousi vlastní botaniku – dokázal prý vyprávět o libanonském cedru stejně poutavě jako o mechu rostoucím na zdi. A kdo z lidí by nechtěl být moudrý jako Šalomoun?

Číst dál

Bylo by vcelku málo, kdyby se nám při vzpomínce na spisovatelku Boženu Němcovou (1820–1862) vybavily z celého rostlinného světa jen tři lískové oříšky z její pohádky o Popelce. Vždyť rostlinami voní mnohé její knihy a ve dvou dílech se k nim přiblížila velmi těsně.

Číst dál

Načpak asi myslel chytrák Vocilka, když ve třetím dějství Strakonického dudáka prohlásil o Švandově Dorotce, že je to holka „jako mišpule“? Ze slovníku lidových rčení Jaroslava Zaorálka z roku 1947 se dovídáme, že takové děvče mělo být vlastně pěkné – a je zajímavé, že jako mišpule mohl být i kluk, ten prý byl samozřejmě taky hezký, ale k tomu dokonce i boubelatý. Jenže proč Josef Kajetán Tyl nechal Vocilku při tomto výroku na jevišti ještě i mlasknout? Opravdu tu mělo jít jen o tělesnou krásu? Proč najednou taková narážka na vjem čistě chuťový?

Číst dál

Když v roce 1898 vkládal etnograf Čeněk Zíbrt do jednotlivých čísel časopisu „Sládek“ svou sbírku lidových a zlidovělých písní o pivu, mělo to ohromný ohlas. Vydavatel časopisu hned na něj naléhal, aby vytvořil i pokračování – byla z toho nakonec samostatná publikace s 678 písněmi o tomto moku, která vyšla v roce 1909. A vlastně to ani nebylo poprvé, podobnou „piviádu“ vydal tiskem Josef Vilímek už v roce 1875.

Číst dál

Dávný znak francouzských králů Fleur de lis údajně zachycuje lilii. Avšak tato lilie je tak podivná, že snad každého hned napadne, že by se spíš mohlo jednat o kosatec. Navíc která z evropských lilií je žlutá? Otázku přírodní předlohy na tomto znaku už řešilo tolik lidí, že kdybychom chtěli všechny teorie představit, mohli bychom k tomu zřídit samostatný web. Rozhodně nechci v tomto kratičkém článku tento problém bezezbytku a navždy vyřešit. Postačí mi si s ním jen tak trochu zalaškovat.

Číst dál

Popenec (Glechoma) je bylinka jen drobná, svou výškou učiněný trpaslík, jen takové po zemi plazící se nic. Zvedne se od ní jen když zjara rozkvete, ale ani pak nevykoukne moc vysoko, dotáhne jen na pár centimetrů. Častěji vytvoří koberec než závěs, popínavka to rozhodně není.

Číst dál

O přesnějším geografickém původu řady amerických rostlin, které se brzy po objevení Ameriky dostaly do Evropy, se vedou spory dodnes. Těžko se odhalují temná zákoutí dávných věků, často nepomáhá ani ta nejosvícenější věda. Je jistě zajímavé, když i dnes znenadání zakopneme o unikátní historický dokument, který nám může jemně napovědět, proč nám vlastně mnohdy scházejí jasnější historická data o původu amerických rostlin.

Číst dál

Kdo by neznal pranostiku o svátku svatého Jiří, kdy vylézají hadi, štíři? Legendární drakobijce byl s plazy svázán neopomenutelně, kdysi se dokonce říkávalo, že kdo uvidí hada před svatojiřským svátkem, po celý rok se těchto plazů bát nemusí. Už méně se ale ví, že právě s tímto svátkem se pojí také staré a vlastně dodnes ještě zčásti známé pověsti o zázračném jeteli.

Číst dál

V německo-českému slovníku Josefa Franty Šumavského z roku 1846 najdeme v hesle pojednávajícím o všech růžích i Růženách světa hned několik rostlin, které byly (samozřejmě jen dle autorova niterného mínění) za růže tehdy považovány. Nechybí tu ani krajně záhadná „velbluděnka žapanská“ – tedy záhadná je jen na chvíli, připsané latinské jméno Camellia japonica totiž čtenáři hned napoví, o čem je vlastně řeč. Na kamélii u velblouda narazíme též v dalším jeho slovníku z roku 1851 a ve stejném roce se velbluděnka zabydlela rovněž v učitelském časopisu „Posel z Budče“. V některých dalších slovnících z druhé poloviny 19. století na nás vykoukne toto jméno i ve tvaru „velbloudka“. Svou logiku to pochopitelně mělo, když slovo „Kamel“ označuje v němčině velblouda, je nabíledni, že Camellia musí mít s korábem pouště něco společného také.

Číst dál

Jen nemnohým zvířatům se dostalo té cti, aby se o nich zmínil slavný argentinský spisovatel Jorge Luis Borges. Autora „Fantastické zoologie“ vždycky lákali spíš elfové a draci, nezdráhal se rozepsat o bájném Krakenovi nebo Minotaurovi, aby si ale všiml skutečného zvířete, muselo si nejdřív přinejmenším roztrhat svou hruď (jako pelikán), eventuálně mít tři nohy místo čtyř (to se zas jednalo o jistého speciálního osla). Zdálo by se jako ohromující, že v případě koček pojednal hned o třech výrazných exemplářích, vypadalo by to na obzvláštní autorovu náklonnost k těmto tvorům. Jenže i když se všechny Borgesovy kočky spojí dohromady, mnoho z nich nezbude – vlastně jen bezzubý úsměv a dva kocouří ocasy: jím zmiňovaný Cheshirský kocour totiž uměl po částech mizet, takže nakonec z něj zbyl pouze onen úsměv, kocouři z Kilkenny se zase rvali tak zuřivě, že po nich zůstaly jenom ocasy.

Číst dál

Koniklec (Pulsatilla) patří určitě k nejkrásnějším rostlinám nejen našich stepních strání, jeho různé druhy najdeme rozesety skoro po celé severní polokouli. V Evropě vykvétá hned zjara, obvykle už v době Velikonoc. To zaujalo Angličany natolik, že s těmito svátky spojili dokonce i jeho anglické jméno; již od roku 1597 mu říkají Pasqueflower, tedy vlastně velikonoční květina. Víte ale, kde se vzal český koniklec?

Číst dál

Jaký byl vztah hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884) k rostlinám? Při hledání odpovědi na tuto otázku se někomu třeba jen tak znenadání v hlavě rozezní árie „Ó, vy lípy“ z opery Libuše, eventuálně si vybaví chmelovou scénu z třetího dějství Tajemství. Avšak zmínky o rostlinách v jeho operách můžeme vlastně vynechat, o Smetanovi mnoho neříkají, libreta k nim přece napsali jiní.

Číst dál