Syn.: Agrostis nigricans (Ruiz et Pav.) Poir., Andropogon bicolor (L.) Roxb., Andropogon caffrorum (Thunb.) Kunth, Andropogon compactus Brot., Andropogon dulcis Burm. f., Andropogon niger (Ard.) Kunth, Andropogon saccharatus (L.) Raspail, Andropogon sorghum (L.) Brot., Andropogon vulgare (Pers.) Balansa, Holcus arduinii J. F. Gmel., Holcus bicolor L., Holcus cafer Ard., Holcus caffrorum (Retz.) Thunb., Holcus cernuus Willd., Holcus compactus Lam., Holcus dochna Forssk., Holcus durra Forssk., Holcus niger Ard., Holcus rubens Gaertn., Holcus sorghum L., Milium bicolor (L.) Cav., Milium compactum (Lam.) Cav., Milium sorghum (L.) Cav., Panicum caffrorum Retz., Sorghum centroplicatum Chiov., Sorghum cernuum (Ard.) Host, Sorghum compactum Lag., Sorghum conspicuum Snowden, Sorghum coriaceum Snowden, Sorghum dochna (Forssk.) Snowden, Sorghum durra (Forssk.) Batt. et Trab., Sorghum elegans (Körn.) Snowden, Sorghum giganteum Edgew., Sorghum glabrescens (Steud.) Schweinf. et Asch., Sorghum guineense Stapf, Sorghum japonicum (Hack.) Roshev., Sorghum margaritiferum Stapf, Sorghum nervosum Besser ex Schult. et Schult. f., Sorghum nigricans (Ruiz et Pav.) Snowden, Sorghum nigrum (Ard.) Roem. et Schult., Sorghum saccharatum (L.) Pers., Sorghum sativum (Hack.) Batt. et Trab., Sorghum subglabrescens (Steud.) Schweinf. et Asch., Sorghum vulgare Pers., nom. illeg.
Česká jména: cirok (Presl 1846), čirok obecný (Mareček 1996, Kubát 2002)
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Kulturní tráva, původem zřejmě z Afriky, planá forma není známa. Dnes se pěstuje v subtropické a tropické Americe, Africe, Asii i Austrálii, některé odrůdy lze pěstovat i v mírném pásmu. Největšími současnými pěstiteli jsou Nigérie, Indie, USA a Mexiko.
Ekologie: Dobře roste především v podmínkách savan. Zejména odrůdy pěstované na zrno mají vysoké nároky na teplotu (při mírném ochlazení přestávají růst). Odrůdy pěstované na siláž jsou na teplotu méně náročné a dobře rostou i tam, kde se již příliš nedaří ani kukuřici. Ve srovnání s kukuřicí je odolnější vůči suchu, dobře roste v územích s ročním úhrnem 400–800 mm. Krátkodenní rostlina, využívá C4 asimilaci.
Popis: Statná jednoletá, vzácněji i vytrvalá tráva, dorůstá výšky až 3–5 m; stébla jsou přímá, v uzlinách chlupatá nebo lysá. Listy mají lysé nebo poněkud pomoučené pochvy; jazýček je zaokrouhlený, jemně brvitý; čepel je čárkovitá až čárkovitě kopinatá, plochá, 40–70 cm dlouhá a 3–8 cm široká. Lata je proměnlivá, hustá nebo řídká, válcovitá až kuželovitá, až 60 cm dlouhá, větve jsou tuhé, vzpřímené nebo rozkladité a nesou hroznovitě uspořádaných 2–6 párů jednokvětých klásků, z nichž vždy jeden je přisedlý a druhý stopkatý; přisedlé klásky jsou obvejcovité až téměř kulovité, 3,5–5,5 mm dlouhé, oboupohlavné, s plevami kožovitými až blanitými, plucha obvykle nese 0,4–1,5 cm dlouhou osinu; stopkatý klásek je čárkovitě kopinatý, nese květy samčí nebo jalové, někdy opadává. Obilky jsou elipsoidní až téměř kulovité, asi 4 mm dlouhé, obvykle světlé, nahé nebo zčásti pluchaté.
Využití: Jedna z nejvýznamnějších tropických kulturních plodin, pátá nejvíce pěstovaná obilovina na světě (sedmá v řebříčku všech kulturních rostlin). Zajišťuje výživu milionů obyvatel žijících v oblastech s výraznou suchou periodou, tj. v pásmu savan. Nejdříve byla pěstována ve starověkém Egyptě. Existuje řada kultivarů, některé se pěstují na zrno, jiné jako technická plodina a další se pěstují jako krmivo (např. na siláž). Zrno z čiroku se může vařit a podávat jako příloha, mele se z něj mouka, zrno může být surovinou pro výrobu lihu nebo piva. Z technických odrůd se získává etanol (z cukrů, které jsou zčásti obsaženy i ve stéblech) nebo bioplyn. Zkrmovat lze až starší rostliny, protože čirok v mládí obsahuje určité množství prudce jedovaté kyseliny kyanovodíkové; rostliny však tuto látku silážováním ztrácejí.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 28. 10., 1. a 8. 11. 2013 (Etiopie, Debark; Simien Mountains, okolí obce Mekarabiya).