Syn.: Plokiostigma lehmannii Schuch., Stackhousia dietrichiae Domin, Stackhousia georgei Diels, Stackhousia huegelii Endl., Stackhousia linariifolia A. Cunn., Stackhousia lutea Sond. ex Schuch., Stackhousia maidenii Pamp., Stackhousia obtusa Lindl., Stackhousia pubescens A. Rich., Stackhousia tryonii F. M. Bailey
Česká jména: stakhouska (Berchtold et Presl 1820, Jungmann 1838)
Čeleď: Celastraceae R. Br. – jesencovité
Rozšíření: Druh východní, jihovýchodní i jihozápadní Austrálie, vyskytuje se také na Tasmánii a na ostrovech v Bassově průlivu.
Ekologie: Roste ve sklerofytních lesích, v lesních lemech a v křovinaté vegetaci na vřesovištích, někdy i v mokřadech, v pásmu od pobřeží až do hor. Kvete od září do února.
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou vystoupavou až přímou, až 70 cm dlouhou, jednoduchou nebo větvenou, lysou nebo chlupatou. Listy jsou čárkovité až úzce kopinaté, vzácněji eliptické, 10–30(–50) mm dlouhé a jen 1–3(–8) mm široké. Květenství je terminální, klasnaté; listeny jsou 3, dva postranní jsou někdy redukované, špičaté; kališní lístky jsou až 2,5 mm dlouhé, tupé nebo špičaté, koruna je většinou bílá, někdy nažloutlá, korunní trubka je 5–8 mm dlouhá, cípy jsou až 5,5 mm dlouhé; tyčinky jsou 3. Plody jsou rozpadavé, obvejcovité.
Poznámka: K rodu Stackhousia je v současnosti řazeno 17 druhů (POWO 2024), vyskytují se v jihovýchodní Asii, v Austrálii a na Novém Zélandu.
John Stackhouse (1742–1819), na nějž odkazuje rodové jméno, byl anglický botanik a algolog.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, ve dnech 1. 11. 2023 (Austrálie, Victoria, Grampians National Park) a 3. 12. 2023 (Tasmania, Walls of Jerusalem National Park).