Syn.: Ischaemum secundatum Walter, Diastemanthe platystachys Steud., Rottboellia paleacea Steud. ex Döll, Rottboellia stolonifera Poir., Rottboellia tripsacoides Lam., Stenotaphrum americanum Schrank, Stenotaphrum dimidiatum var. secundatum (Walter) Domin, Stenotaphrum sarmentosum Nees, Stenotaphrum secundatum var. variegatum Hitchc.
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: V současnosti téměř pantropicky rozšířený druh s neobjasněným původem, nejčastěji bývají za oblast původního rozšíření považována atlantická pobřeží Střední a Jižní Ameriky a rovníkové Afriky. Hojně dnes zplaňuje také na pobřeží a ostrovech evropského Mediteránu, ale i ve východní Asii, Austrálii nebo na Novém Zélandu.
Ekologie: Roste v deštných a mlžných lesích, na mokrých pastvinách, na plážích i pobřežních dunách, ve středoamerických tropech vystupuje z pobřeží k 1700 m nadmořské výšky do hor (v subtropech stěží k 800 m). Snáší značné zasolení i krátkodobě zaplavovaná stanoviště a je pionýrskou trávou mořských břehů, mizí však z míst dlouhodobě zaplavených i vysýchavých. Kvete zřídka, od března do června a od září do prosince. Plodné jsou jen diploidní populace s bělavě žlutými bliznami; v evropských a asijských zemích zplaňující rostliny bývají obvykle triploidní nebo tetraploidní, s purpurovými bliznami a sterilní.
Popis: Vytrvalá tráva s drátovitými, větvenými, dvouřadě olistěnými, přepadavě plazivými a v nodech kořenujícími stébly. Listy jsou téměř lysé, s kýlnatě sevřenými pochvami a široce lineárními, na vrcholku zaokrouhlenými, podél žebra složenými čepelemi, při bázi s brvitými okraji a blanitě třásnitými oušky. Květenství je úzce cylindrické, s hrozny zkrácenými v jeden až tři přisedlé, drobné zploštělé klásky, částečně vnořené do vhloubených drážek korkovitého, trojhranného, za zralosti po článcích rozpadavého vřetene. Spodní pleva nápadně krátká, horní dosahuje délky klásku, obě jsou bez osin. Spodní květ klásku je samčí, sevřený chrupavčitou třínervou pluchou a s dobře vyvinutou pluškou. Horní plucha je blanitá, zahrocená, bez osiny. Oboupohlavné květy mají po dvou plenkách a srostločnělečná ovaria s červenými či žlutými bliznami; jen z posledních dozrávají zploštělé obvejčité obilky, obalené plevou a pluchou.
Poznámka: Druh býval často zaměňován nebo i přímo spojován s jihoasijským Stenotaphrum dimidiatum a spolu s ním rozšiřován pod jmény Stenotaphrum glabrum nebo Stenotaphrum americanum, data zavedení do evropských zahrad jsou proto stejně nejasná jako oblast původního rozšíření. S jistotou však spadá k tomuto druhu pestrolisté, londýnskými školkami W. Bull & Sons roku 1874 uvedené “Stenotaphrum glabrum variegatum“. V tropických zemích je tato tráva v řadě odrůd používána k zakládání na údržbu nenáročných parkových trávníků, nebo jako pícnina.
Fotografovali Tomáš Uher, dne 4. 10. 2019 (Španělsko, Palma de Mallorca, trávník v kultivaci); Jiří Uher, dne 21. 9. 2019 (Severní Kypr, Girne, Lapta, 10 m n. m., zplanělá), odrůda ‘Variegatum’ 17. 10. 2019 (Česko, Lednice, zámecký skleník).