Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: Druh se vyskytuje na dosti rozsáhlém areálu v subsaharské Africe, a to od Senegalu až po Etiopii, další údaje pocházejí z Angoly a severní Namibie.
Ekologie: Stanovištěm jsou savany s roztroušenými dřevinami, ve východní části areálu často v porostech se zástupci rodů Combretum, Boswellia a Terminalia.
Popis: Strom 6–10 m vysoký, s kratšími sukovitými větvemi; borka se často odlupuje ve velkých papírovitých plátech; letorosty a mladé větve jsou hustě šedě nebo rezavě plstnaté. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, čepel je 3–5laločná, 10–12,5 cm dlouhá i široká, na líci s hvězdovitými chlupy a dlouhými jednoduchými trichomy podél žilek, na rubu hustě měkce šedavě nebo bělavě plstnatá, na bázi srdčitá, laloky jsou celokrajné nebo zvlněné, na vrcholu dlouze zašpičatělé. Květenství jsou úžlabní laty; květy jsou 5četné; kalich je široce miskovitý, asi 1,2 cm dlouhý, do poloviny rozeklaný na kopinaté, narůžovělé, vně plstnaté cípy; koruna chybí; tyčinky jsou nitkami navzájem srostlé, sloupek je nahoře rozčleněn do 5 krátkých ramen, každé nese 3 prašníky; gyneceum nedokonale srůstá z 5 plodolistů, které se za plodu osamostatňují (často se ne všechny vyvíjejí), semeník je svrchní. Z květů vzniká souplodí velkých šikmo vejcovitých měchýřků s dřevnatými, na vnější straně rezavě plstnatě chlupatými stěnami; semena jsou početná, elipsoidní, tmavočervená, u pupku s velkým žlutým masíčkem.
Poznámka: Africké druhy rodu Sterculia jsou si dosti podobné a dosud chybí kritický pohled na jejich vymezení. Není vyloučeno, že k tomuto druhu se vztahují i rostliny, označované jako Sterculia tomentosa nebo Sterculia cinerea. Rostlina obsahuje gumy, které mají regionální význam jako léčivo (užívá se např. při kapavce, rachitidě, srdečním i žaludečním chorobám), kosmetický prostředek (používá se při úpravě vlasů) nebo dokonce jako potravina (slouží k zahušťování omáček).
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 3. 11. 2013 (Etiopie, Simien Mountains, Ady Arkay).