Syn.: Brehmia spinosa Harv., Strychnos buettneri Gilg, Strychnos cardiophylla Gilg et Busse, Strychnos carvalhoi Gilg, Strychnos cuneifolia Gilg et Busse, Strychnos djalonis A. Chev., Strychnos emarginata Baker, Strychnos euryphylla Gilg et Busse, Strychnos flacurtii Desvaux ex Dubuisson et Thouars, Strychnos gilletii De Wild., Strychnos gracillima Gilg, Strychnos harmsii Gilg et Busse, Strychnos laxa Soler., Strychnos leiosepala Gilg et Busse, Strychnos lokua A. Rich., Strychnos megalocarpa Gilg et Busse, Strychnos miniungansamba Gilg, Strychnos mueghe Chiov., Strychnos omphalocarpa Gilg et Busse, Strychnos radiosperma Gilg et Busse, Strychnos rhombifolia Gilg et Busse, Strychnos sansibariensis Gilg, Strychnos schweinfurthii Gilg, Strychnos tonga Gilg, Strychnos unguacha var. retusa Chiov., Strychnos volkensii Gilg, Strychnos vuntac Bojer
Česká jména: kulčiba trnatá (Presl 1846), kulčiba (Mareček 2001)
Čeleď: Loganiaceae R. Br. ex Martius – štítulovité
Rozšíření: Dosti plastický druh, rozšířený zřejmě v několika poddruzích po celé subsaharské Africe. Vyskytuje se od Senegalu po jižní Súdán a Etiopii, na jih zasahuje až do Jihoafrické republiky. Také roste na Madagaskaru; výskyt na Seychelách je druhotný.
Ekologie: Provází sušší typy tropické vegetace, zejména křovinatou savanu.
Popis: Keř 2,5–3 m vysoký, s lysými větvičkami, občas zakončenými kolci. Listy jsou střídavé, vejčité až obvejčité, někdy téměř okrouhlé, 4–6 cm dlouhé a 3–4 cm široké, na vrcholu často s krátkým hrotem, s charakteristickou žilnatinou, tvořenou 5 žilkami: dolní pár vychází od báze a vede víceméně podél okraje, zatímco horní pár tvoří vysoký oblouk nad střední žilkou. Květenství tvoří vrcholíky, které jsou opakovaně větvené, přičemž každá větev nese 3–5 květů; drobné květy jsou kratičce stopkaté, podepřené malými listeny, mají zvonkovitý pětizubý kalich; koruna je zvonkovitá, asi 5 mm dlouhá, bělavě zelenavá; 5 tyčinek přirůstá k bázi korunní trubky; semeník je svrchní, jednopouzdrý, s mnoha vajíčky. Plodem je velká tvrdá kulovitá bobule, dorůstající 10–12 cm v průměru, zelená, později žloutnoucí, uvnitř ve sladké dužnině s mnoha semeny.
Využití: Plody jsou jedlé, oblibují si je zejména opice, ale může je konzumovat i člověk; listy jsou oblíbenou potravou antilop. Na rozdíl od mnoha jiných zástupců rodu není tento druh jedovatý.
Fotografováno dne 12. 2. 2011 (Seychely, ostrov Praslin, mezi Anse Lazio a Anse Georgette).