Gerard van Swieten se narodil dne 7. května 1700 v holandském Leidenu, zemřel 18. června 1772 v rakouském Schönbrunnu. Holandský lékař působící v Rakousku, osobní lékař císařovny Marie Terezie.
Pocházel z katolické větve starého holandského rodu, který měl i protestantskou linii. Od 16 let studoval filozofii na katolické univerzitě v Lovani (Leuven), ale po dvou letech přešel do Leidenu na medicínu. Učil ho profesor lékařství B. Albinus (1653–1721) a hlavně H. Boerhaave. Patřil k vynikajícím studentům, v roce 1725 získal doktorský titul a začal učit, dokonce zastupoval Boerhaava když onemocněl dnou (1727). Po Boerhaavově smrti (1738) měl jako katolík problémy a nezískal na univerzitě místo. Začal pracovat na Commentaria in Hermanni Boerhaavii aphorismos de cognoscendis et curandis morbis (1742–72), první díl mu získal uznání v odborných kruzích. Hrabě Kounic (od 1744 ministr vlády habsburského Nizozemska) jej doporučil Marii Terezii.
Na její pozvání Swieten v roce 1745 odjel do Vídně. Stal se osobním lékařem císařovny a její rodiny. Ovšem na všechny nemoci ani jeho znalosti nestačily – neštovice si vybraly oběti i v císařovnině rodině. Swieten byl katolík, ale v Leidenu si osvojil pravidla exaktního výzkumu a vystupoval proti pověrám. Ve Vídni v té době výuku ovládali jezuité a učební metody byly již zastaralé. Swieten zdůraznil nutnost vhodných vyučovacích prostor, dobře placených vyučujících jmenovaných císařovnou a důležitost výuky botaniky a chemie (ty se ve Vídni neučily). Na příkaz císařovny připravil reformu výuky medicíny. Patent nařizující reformu na lékařské fakultě vyšel 7. 2. 1749 a Swieten se stal učitelem i vedoucím fakulty, hledal vhodné přednášející. V roce 1754 získal profesora A. Haena (1703 nebo 1711–76) z Haagu, který se po Swietenově smrti stal osobním lékařem císařovny. Do Vídně přivedl také botanika Jacquina, lékaře A. Störka (1731–1803) a další. Na vídeňské univerzitě postupně vznikla posluchárna anatomie ve tvaru amfiteátru, laboratoř chemie, fakultní klinika a botanická zahrada Hortus Medicus (1754). Po reformě medicíny následovaly další a v roce 1752 se univerzita stala státní institucí. Reformní návrhy prošly na fakultách teologické a filozofické (vedoucími zůstali jezuité), později i na právnické. V roce 1755 byla postavena nová budova univerzity. Swieten se věnoval anatomii i patologii, kromě vedení studia lékařství byl také knihovníkem císařovny (od roku 1745) a nakupoval knihy ze západní Evropy (Leiden, Paříž, Benátky). S jezuity se střetl také kvůli cenzuře, prosazoval vědecké a racionální hodnocení literatury. Marie Terezie v roce 1751 rozhodla, že posuzování knih filozofických a lékařských převezme Swieten. Spolupracoval s knihovníkem A. F. Kollárem (1718–83) z hornouherské Terchové, který v knihovně působil od roku 1749 (ředitelem se stal 1774).
Swieten ovládal několik jazyků a publikoval mnoho lékařských prací Constitutions epidemicae (1782); Description des maladies qui règnent dans les armées avec la méthode de les traiter (1759); Essai sur les épidémies (1782) a další. V květnu 1749 byl zvolen členem Royal Society, v roce 1751 zahraničním členem Švédské královské akademie věd.
Nejznámější je jeho výzkum víry v upíry (vampýry). Po válkách s Turky (1718) připadlo k Rakousku severní Srbsko a část Bosny, navíc se v Rakousku usazovali uprchlíci. S nimi se v německy mluvících zemích objevily zprávy o upírech. Císařovna v roce 1755 vyslala Swietena problém prozkoumat. Prohlédl hroby a stav těl zdůvodnil chemickými procesy, hlavně nedostatkem kyslíku bránícím rozkladu. Celý mýtus o upírech posoudil jako výsledek strachu, pověrčivosti, představivosti a nevzdělanosti. Jeho zpráva Abhandlung des Daseyns der Gespenster nabídla zcela přirozený výklad. V roce 1758 získal Swieten titul svobodný pán. Později byl často nemocný, od března 1772 měl na noze nádor a dostal sněť. Nepomohla mu ani operace, jeho stav se stále zhoršoval. Ještě 13. 6. 1772 ho navštívila císařovna, ale už 18. 6. zemřel. Botanickou zahradu po něm převzal Jacquin.
Jeho syn Gottfried (1733–1803) byl rakouský diplomat a milovník hudby, znal se s Haydnem, Beethovenem i Mozartem, kterého podporoval.
Na počest Gerarda van Swietena pojmenoval Nicolaus Joseph von Jacquin rod mahagon Swietenia, Meliaceae.
