Syn.: Cineraria balbisiana Bertol., Cineraria longifolia All., Senecio balbisianus DC.
Česká jména: stařinec (Dostál 1989), pastarček, starček (Slavík et Štěpánková 2004), pastarček, stařinec, starček (Skalická et al. 2012)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Endemický druh Západních Alp, vyskytuje se na italsko-francouzském pomezí v Přímořských Alpách.
Ekologie: Roste na vlhkých horských a subalpínských loukách, v mokřinách, v lesních lemech a křovinách, stoupá až do nadmořské výšky okolo 2300 m. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou přímou, (20–)50–100 cm dlouhou, řídce vločkovitě chlupatou až olysalou. Přízemní listy jsou řapíkaté, řapík je delší než čepel, křídlatý, čepele jsou podlouhlé až vejčité, 20–45 cm dlouhé a 3,5–9 cm široké, na bázi zaokrouhlené nebo srdčité, po okraji hrubě zubaté, chlupaté či olysalé; prostřední lodyžní listy jsou jen krátce řapíkaté nebo přisedlé, úzce kopinaté až podlouhle vejčité; horní lodyžní listy jsou přisedlé, objímavé. Úbory vyrůstají na vrcholu lodyhy v chocholíku po 8–30, dosahují v průměru 25–35 mm; zákrov je 8–12 mm dlouhý, vločkovitě vlnatý či olysalý, jazykovitých květů je 15–18, liguly jsou 10–15 mm dlouhé, žluté. Plodem je nažka, 3–4 mm dlouhá, lysá.
Poznámka: K rodu Tephroseris je v současnosti započítáváno 45 druhů (POWO 2021), které jsou rozesety skoro po celé subarktické a temperátní zóně severní polokoule.
Fotografováno dne 21. 6. 2006 (Itálie, Přímořské Alpy, okolí Terme di Valdieri).