Když si čas od času nějaká rostlinka pomůže zlepšit svou kondici kouskem mušky či broučka, není to nijak podivné. Určitě to z ní nedělá nenasytnou Adélu. Když se ale objeví rostlina, která je schopná spolknout úplně celou prasečí slezinu, je potřeba zbystřit! Vždyť to už by klidně mohla slupnout i taliána komisaře Ledviny! A jak by to pak třeba mohlo dopadnout s Albínem Bočkem, autorem kolosálního díla Květena kraje jindřichohradeckého se zvláštním přihlédnutím ke Kardašově Řečici, a jeho líbeznou vnučkou Květuš? Nuže, Nicku Cartere, neváhej a dej se do vyšetřování!
O této neobyčejné bylině nám podal dosti podrobné svědectví už ctihodný Plinius: Invenit et Teucer eadem aetate Teucrion, quam quidam hemionion vocant, spargentem iuncos tenues, folia parva, asperis locis, austero sapore. numquam florem neque semen git. medetur lienibus, constatque sic inventam: cum exta super eam proiecta essent, adhaesisse lieni eumque exinanisse. Ob id a quibusdam splenion vocatur. narrant sues, qui radicem eius edint, sine splene inveniri. quidam ramis hysopi surculosam, folio fabae, eodem nomine appellant et colligi, cum floreat, iubent — adeo florere non dubitant — maximeque ex Ciliciis et Pisidiae montibus laudant.
Rostlinu tedy podle římského klasika nalezl jistý Teucer. Řecká mytologie nám říká, že onen Teucer – tedy Teukros – byl synem salamínského krále a hrdinným účastníkem Trojské války. Později ho však jeho otec vyhnal z vlasti. Nejspíš se tedy chudák Teukros snažil naklonit si alespoň bohy – vonná oběť dokázala obměkčit srdce i samotného Dia. Jen ale položil slezinu zabitého vepře na zem, hned k ní přilnula rostlina s tenkými stonky a malými listy, která údajně nikdy nekvete a nenese plody. A vstřebala ji!
Nejlepší exempláře této rostliny prý pocházejí ex Ciliciis et Pisidiae montibus. Antická Cilicia ležela v jižním Turecku, u dnešních hranic se Sýrií, dnes se zde nachází provincie Adana. Pisidia je zase totožná s dnešní tureckou provincií Antalya. Takže se jistě jednalo o bylinu maloasijskou, východomediteránní – její areál se tedy v podstatě nachází kousek od Vídně (jak by velmi trefně poznamenal Nick).
O zákeřnosti této byliny dostatečně svědčí i zmatečnost jejího samotného jména – přejmenovávají se přece s oblibou i kriminálníci. Jedni jí prý říkají Teucrion, druzí Hemionion a aby to nebylo málo, tak se jí říkává i Splenion. Odporné!
No a co teprve Pliniův údaj o její údajné sterilitě? Prý nekvete, ale stejně se doporučuje sbírat ji v době květu! Ha, Nicku Cartere, který kujón tohle vymyslel? A pak ještě ta poznámka o její podobnosti k yzopu s fazolovými listy? Neobyčejné! Pod tuto rostlinu se určitě musel podepsat nějaký démonický šlechtitel! V tom musel mít prsty samotný Zahradník!
Takže když to všechno sečteme a podtrhneme, dojdeme k závěru, že zločinec Zahradník, tedy vlastně repetent Matěj Kráčmera – alias baron Ruppert von Kratzmar, soukromý docent Faustovy univerzity ve Wienerschnitzelbergu – byl činný už v antickém Řecku! Pravděpodobně si ho najal k potrestání syna sám salamínský král! Ten bídák Kráčmera zřejmě vyšlechtil i rostlinu s vlastnostmi elixíru mládí, takže přežil celá staletí! Trápil už Teukra, zblbnul i Plinia. Až Nick Carter jeho řádění učinil konečně přítrž!
Bůh žehnej Americe! Bez ní bychom stále žili v přesvědčení, že snad rostlina živící se vepřovou slezinou může být v Malé Asii nativní!